Green Deal, aneb regulacemi k prosperitě

Premiér Fiala si postěžoval, že Green Deal nevede k prosperitě. Ursula von der Leyenová mu poděkovala za jeho prosazení. Bude-li Zelený úděl pokračovat jako doposud, k prosperitě se neproregulujeme.

Po čtyřech letech od vyhlášení nedokázala takzvaná Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) nasměrovat země EU k inovacím a proměnám ekonomiky. Řekl to předseda vlády Petr Fiala na konferenci o Zelené dohodě, udržitelnosti, energetice a dobrých příkladech v Česku, které se zúčastnila také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ta v odpověď Fialovi poděkovala za přístup ČR při schvalování plánu realizace Zelené dohody. Řekla: „Za vašeho předsednictví v Evropské unii jste sehráli klíčovou roli ve schválení Fit for 55, což je hlavní pilíř Green Dealu.“

Setkání obou státníků se odehrálo v přátelské atmosféře, chtělo by se napsat agenturním slangem. S méně přátelským prostředím se už ale Zelený úděl setkává mezi občany a podnikateli Evropské unie. Konkrétní opatření už dopadají velice citelně na jejich životní úroveň i na jejich podnikatelská úsilí a obchody. Německý automobilový průmysl ztrácí konkurenční schopnost, rostoucí ceny energie pohánějí inflaci, 80 % německých voličů ztratilo důvěru k tamní straně Zelených a skoro stejně i k vládě. Nizozemští sedláci založili novou a na venkově úspěšnou stranu proti omezování chovu dobytka. Francouzský prezident Emmanuel Macron na jaře vyzval Evropskou komisi a Evropský parlament ke zpomalení přijímání nových regulací, protože národním ekonomikám dává docela zabrat přizpůsobení těm již platným.

U nás si zatím žádná politická ani podnikatelská organizace nedovolila vzít Zelený úděl do úst. V tomto kontextu bylo úterní vyhlášení premiéra vskutku hrdinským počinem. Podobných už má předseda vlády na kontě několik. Kdo čekal skutek, čekal marně. Petr Fiala, ministr Martin Kupka a celá ODS si na sociálních sítích mohou stokrát připisovat zásluhy o zmírnění návrhu na novou automobilovou normu Euro 7, ale protest zvedlo a ke skutku se odhodlalo až nyní předsedající Španělsko podporované Itálií a Německem. Připojit se k silnějším a hlavně odhodlanějším zase takové hrdinství není. 

Leyenová tvrdí, že Green Deal „…je postavený tak, že položí základy budoucí prosperity.“ Už z pohledu ekonomického je pravdě blíže premiér Fiala. Podobně jako Euro 7, tak i celý Green Deal jsou almanachem omezení, regulací a zákazů. Taková politika k prosperitě nikdy nevedla. Efektivní ochrana přírody z prosperity naopak vycházela. Můžeme vnímat jako (ekonomický) paradox, když se velké korporáty ochotně podvolují Green Dealu, ale naopak orodují za uvolnění (liberalizaci) zákonů o manželství s tím, že to podpoří prosperitu. 

Nelze jednoznačně tvrdit, že každá regulace ochromí ekonomiku či nějaké odvětví. Je-li nasazována v přiměřené míře a vhodný čas, může přinést když ne přímo prosperitu, tak třeba technický pokrok. Příkladů by se našlo více, ale po ruce je třeba zrovna automobilový průmysl a postupné přijímání norem Euro až do čísla 5. Jenže pak už následovaly zákazy vjezdu do měst autům, které nesplňují Euro 6. To není ani pokrok, ani základ prosperity. V energetice bylo regulacemi v 90. letech dosaženo odsíření a odprášení elektráren a tepláren. Důsledkem bylo výrazné ozdravění vzduchu, lesů, vod a strání. Zároveň dodávky energie zůstaly spolehlivé a její ceny se nestaly ekonomickým problémem. Nestálo to ani haléř státních dotací. Nyní nastalo období zákazu spalování uhlí, posléze i zemního plynu, a povolené množství emisí je tak malé, že ještě ani nevíme, jak je změřit. Ceny energie jsou problémem ekonomickým i sociálním. Bez dotací by se elektřina stala vzácností.ą

Každá regulace či zákaz v první řadě vybudí snahu se jim vyhnout a je obejít. V průmyslu vidíme vynucená zastavení, zrušení, vystěhování výrob. U občanů protesty, neposlušnost, žaloby proti zásahu do majetkových a osobních práv. Němečtí průmyslníci žádají po ministru průmyslu a klimatu Robertu Habeckovi dotace na ceny elektřiny. Není to nic menšího, než obcházení a popírání Green Dealu. Čeští spotřebitelé se masově vrhají do obnovitelných zdrojů se státní dotací, čímž se v první řadě vyhýbají důsledkům Zeleného údělu, jímž jsou stále rostoucí ceny elektřiny. Ty na ně stejně dopadnou, až jejich domácím a komunitním OZE dojde „palivo“ a vybijí se baterky. Je v tom celém základ pokroku a prosperity?

Ale ano, je. V inteligentních přenosových a distribučních sítích, například. Ale než se k nim dopracujeme, reálně hrozí, že budou základy pokroku a prosperity rozmetány regulacemi a zákazy. 

Psáno pro Svět hospodářství