Diskutujme bez limitů

S limity se potýkáme nejen v severočeské uhelné pánvi, ale také na stránkách denního tisku. Pokusím se tyto limity překročit ve formátu blogu. Také si vzpomínám, podobně jako reportér Mladé fronty Dnes Josef Kopecký, na to, jak začátkem 90. let zaznívalo, že stavba Jaderné elektrárny Temelín ochrání severní Čechy. „Ročně se z České republiky vyváží tolik elektřiny, kolik odpovídá výkonu dnešního Temelína či spotřebě čtrnácti milionů tun uhlí na výrobu elektřiny,“ píše mj. J. Kopecký ve svém článku z 6. února.

Mezi roky1991 a1998 ČEZ, jemuž v 90. letech patřily zásadní elektroenergetické zdroje, skutečně odstavil 2020 MW uhelných zdrojů.  Aktuálně provozuje uhelné elektrárny s instalovaným výkonem zhruba 6500 MW, zatímco na počátku 90. let to bylo přibližně 9000 MW.

Temelínské bloky byly uvedeny do provozu v letech 2000 až 2002.  Tehdy se zároveň emancipovala výrobní základna elektroenergetiky. Řada tepláren budovala nové elektrárenské kapacity, na uvolňující se trh vstoupily podnikové elektrárny a výtopny s plynovými turbínami. Po roce 2005 do hry vstupují státem masivně dotované obnovitelné zdroje, s čímž ve druhé polovině 90. let málokdo počítal. Produkce těchto zdrojů neprochází trhem, její odběr je ze zákona povinný, za pevnou cenu, bez ohledu na zatížení sítě a odběrové diagramy.

Instalovaný výkon celé elektroenergetické soustavy vzrostl v roce 2013 na 20 737 MW proti 14 227 MW v roce 1993, to je téměř o 46 procent. Celkově ubylo jen 573 MW výkonu parních elektráren, zato zcela nově, kromě Temelínu, přibylo 1338 MW zdrojů plynových, skoro 800 MW vodních a 2400 MW solárních a větrných.

Vývoz elektřiny je potřeba specifikovat. Statistiky ERÚ zahrnují veškeré naměřené přeshraniční toky elektřiny. Tedy i ty obchodně nekontrahované, vyvolané např. přebytkem (resp. nedostatkem) elektřiny v tuzemské soustavě a soustavách s námi propojených zemí (tzv. přetoky). Vývoz elektřiny v roce 2009 činil 21 591 GWh, v roce 2013 to bylo 27 458 GWh, o 27,2 % více. Dovoz stoupl za stejné období z 8586 GWh na 10 571 GWh, tedy o 23,1 procenta. Dovoz elektřiny odpovídá skoro 71 % produkce Temelínu, zůstaneme-li u nabídnutého srovnání. Zároveň hrubá výroba elektřiny mezi roky2010 a2013 vzrostla o 1,3 %, přičemž výroba z hnědouhelných elektráren se o 12,2 % snížila.

Aktuální debata o využití hnědého uhlí za limity těžby se tedy musí odehrávat nikoliv ve vztahu k elektřině, ale především k teplárenství. Na soustavy centrálního zásobování teplem vytápěných uhlím je napojeno na 650 tisíc českých domácností. Pro ně jsou ceny tohoto tepla celkem příznivé. V řadě oblastí a pro řadu odběratelů z těchto systémů neexistují ekonomicky či dokonce ani technicky dostupné a ve spolehlivosti dodávek tepla srovnatelné substituty. Pavel Šolc, náměstek na MPO , nedávno připustil, že změna paliva teplárenských systémů může výrazně ceny tepla zvýšit. Někde může dojít i k rozpadu soustavy. Aktuální a zřejmě finální debata ohledně zajištění hnědého uhlí pro teplárny podle nás nedostatečně zohledňuje právě tento pohled a názory nás, spotřebitelů. Jelikož se problematice a analýzám celého oboru věnujeme podrobně už téměř pět let, troufáme si nesouhlasit s  tvrzením, že hnědého uhlí pro teplárny je dost i bez prolomení limitů těžby. Uváděné údaje sice reflektují současnou situaci, ale jde podle nás o suroviny, které jsou již kontrahované pro konkrétní zákazníky a není možné počítat s jejich prioritním přesunem jen pod kotle českých tepláren.

Na druhé straně souhlasíme s tím, že zjištění dostatku či nedostatku uhlí pro teplárny bez i s prolomením limitů musí být pregnantně provedeno. Ne však v horizontu nejbližších pár let, ale s výhledem minimálně do roku 2050 či i za něj. Jedině tak lze dosáhnout kontinuálního vývoje cen tepla, které tvrdě nedopadnou na spotřebitele a neohrozí jejich sociální zázemí. Toto bohužel přesně nezohledňují ani nedávno prezentované scénáře Aktualizované státní energetické koncepce.

Teprve odstranění těžebních limitů proto otevře věcnou diskusi o tom, kolik uhlí je zapotřebí těžit, k jakému využití a za jakých podmínek. Změní se analýzy a rozhodovací procesy provozovatelů tepláren o modernizaci technologií a volbě palivové báze, protože nebudou omezovány vědomím, že uhlí nebude. Jsme přesvědčeni o tom, že se také výrazně posunou jednání o ekonomickém a sociálním řešení situace obyvatel severních Čech, která přinesou i zajímavá a přijatelná řešení pro občany těžbou dotčených měst a obcí. Dokud limity přetrvávají, nelze hovořit o možnostech, variantách a odpovědné volbě. Dokud existuje jen „buď anebo“, je to v pasti.