Desertec končí. Škoda, přeškoda?

Země přijímá 174 biliardy wattů sluneční energie. Kousek země o velikosti salátového záhonku (5 krát  5 metrů) by stačil k zajištění jednoho obyvatele planety obklopeného veškerou soudobou technikou. Celému lidstvu by stačila desetina souše. Kdybychom to dokázali. Nedokázali jsme však ani to, co bychom normálně dokázali. Bohužel nebo naštěstí?

Počátkem října byl ukončen projekt nadace Desertec na vybudování soustavy elektráren na obnovitelný pohon v pouštních oblastech severní Afriky a Středního a Blízkého východu. Jen málo odborníků tím bylo překvapeno. Z projektu, založeného s velkým entuziasmem v roce 2009, začaly už před dvěma lety postupně couvat soukromé společnosti, jež byly jeho stěžejními technologickými a finančními partnery.

Nápad tehdy před pěti lety nevypadal špatně. V neobydlených pouštních oblastech měla vzniknout síť elektráren na využití především slunce a větru o celkové instalované kapacitě 125 gigawattů. Vyrobená energie měla zásobovat místní africká a arabská území, měla sloužit k odsolování vody a zavlažování zúrodněné půdy, ale jádro obchodního modelu tkvělo v exportu elektřiny do Evropy. První elektřinu měly sluneční a větrné elektrárny z pouště dodávat již napřesrok. V roce 2050 měly uspokojit 15 % spotřeby elektřiny v Evropě. Investice do výrobních zařízení, přenosové soustavy a dálkových vedení do Evropy včetně podmořských kabelů přes Středozemní moře se odhadovaly na 400 miliard eur (11 018 mld. Kč v současném kursu).

Myšlenka vznícená mezi německými členy Římského klubu, organizace Greenpeace a soukromými podporovateli, se týkala i pouští v Severní i Latinské Americe i v Austrálii. Skutečně, dal by se vytvořit pás slunečních elektráren kolem celé zeměkoule tak, aby nad ním slunce nezapadalo. Pro nápad, alespoň pro ten se Saharou, se zapálily i finanční a průmyslové podniky: Siemens, ABB, RWE, Google, největší zajišťovna na světě Munich Re, Deutsche Bank, arabští šejkové, čínská státní elektrárenská společnost a další.

Po fyzikální a technologické stránce byl projekt založen na slunečních elektrárnách soustředících teplo pomocí zrcadel na ohřívače vody, jež generují páru pro pohon turbín (concentrated solar power – CSP), systému už vyzkoušeném v průmyslovém měřítku, a na dálkovém přenosu elektřiny vysokonapěťovým stejnosměrným vedením s minimálními ztrátami. Po stránce politické a strategické mohl zemím existenčně závislým na vývozu „špinavých fosilních paliv“ nabídnout alternativu s dlouhodobou perspektivou. A ještě se přitom zachrání lidstvo před globálním otep… změnou klimatu. No, nekupte to…

Technická stránka věci se nakonec ukázala nejméně problematickou. Rozvoj „konkurenční“ fotovoltaické  technologie (FVE), její výrazné zlevnění a prostorová úspornost však zpochybnila ekonomickou budoucnost systému CSP. Evropa už není hladová po elektřině a nemá důvod ji dovážet, její cíle v podílu obnovitelných zdrojů jsou více než ambiciózní a jsou chvíle, kdy už teď si s přebytky nárazové obnovitelné elektřiny neví rady. A nakonec politická situace v arabských státech a v zemích Maghribu stala se příliš riskantní na to, aby se Evropa spoléhala na elektřinu odtamtud. I zajišťovna Munich Re, která ví nejlépe, kolik stojí škody z globálního otep… změny klimatu, což bylo jejím motivem do projektu Desertec vstoupit, považuje regionální politická rizika za přílišná.

Zdá se, že projekt Desertec byl překonán technickým a politickým a nakonec i finančním vývojem (s krizí tehdy nikdo moc nepočítal). Ve skutečnosti ale tím, že z něj odstoupily průmyslové a finanční korporace, které v něm měly investovat a tedy i riskovat vlastní peníze. Ideová sdružení, jako jsou Římský klub nebo Greenpeace, neriskují nic, dokonce ani vlastní renomé. A to je možná i důvod, proč v Evropě projekty na obnovitelné zdroje vzkvétají. Nepojí se s podnikateli, ale s politiky. Nežádají se peníze soukromých korporací, ale peníze státních rozpočtů a spotřebitelů, jimž se potřebné výdaje nařídí. Kdyby se vyskytlo jiné řešení, např. jiný energetický zdroj, jiná technologie nebo netradiční způsob úspor, politici to zakáží.

Jestli se podpora OZE v České republice (loni OZE kryly 13,7 % spotřeby elektřiny) skutečně vyšplhá na odhadovaných 800 miliard korun, pak kdybychom tyto peníze vložili do projektu Desertec, připadla by nám více než jedna třináctina, zhruba 7,3% podíl, což by byl vzhledem k velikosti a lidnatosti naší země podíl vskutku velkorysý. No, nekupte to…