Co dál? Změna mimo?

Stávkující davy pátečníků se rozrostly na hezkých pár milionů. Úměrně s tím stoupá jejich agresivita. Apely na politiky se mění v ultimativní požadavky na konkrétní akce v konkrétním termínu: ihned.

„Pokud nás necháte na holičkách, naše generace vám to nikdy neodpustí,“ přednesla Greta Thunbergová před účastníky nedávného summitu OSN o klimatu. „Změna ale přichází, ať se vám to líbí, nebo ne. Budeme vás sledovat.“

Studenti hlásají celkem srozumitelně, oč jim běží: aby hypotéza o příčinách globální změny klimatu diktovaná mezivládním panelem IPCC byla prohlášena za jedinou pravdivou a aby celý svět podlehl jedinému úsilí – zastavit tyto změny stůj co stůj. „Děláme to (paniku) opravdu proto, že nám jde o naši budoucnost, protože se o ní bojíme, a o tu se bojíme proto, že starší generace se chovají tak, jak se chovají,“ zdůvodnil demonstrace mluvčí českých pátečníků Petr Doubravský.

Zastavení klimatické změny ovšem může být jen záminkou. „Gréta prosazuje radikální revoluční změnu. Ale to není jen Gréta, to je velmi široké hnutí, které se za ní koncipuje, které připravuje environmentalistickou revoluci, výsledkem té revoluce bude vnucení nových životních standardů západní euroatlantické společnosti, nového životního stylu. Ten svět tradiční, tak jak jsme na něj byli zvyklí, je svět ztělesňující nějaké tradiční hodnoty, tak Gréta přichází, aby tento svět zničila, rozbourala, nahradila jej něčím jiným,“ říká Ivo Strejček, bývalý europoslanec a člen správní rady Institutu Václava Klause v pořadu Českého rozhlasu Pro a proti.

Zní to jako silná slova. Snad až příliš silná. Ale jsou adekvátní agresím ochránců klimatu. Zastavují dopravu, blokují přístupy do veřejných i soukromých objektů, poškozují cizí majetek. Ignorují skutečnost, že jimi oslovovaní a poslední dobou i osočovaní politici se jimi stali proto, že přišli s programem nejen chránit životní prostředí, ale také posílit hospodářskou prosperitu, zachovat sociální smír, pěstovat kulturu, vylepšit školství a zajistit bezpečnost.

Aktivisté svými ultimáty prý chtějí „rozpoutat diskusi“. Relativizují základní pojmy a právní řád. Masovými pochody a své páteční demonstrace nazývají stávkou. Jsou to ale stávky nesmyslné a nelegální. „Stávkou lze nazývat pouze akci, při níž dojde ať už k úplnému nebo k částečnému přerušení výkonu práce zaměstnanci. Jiné formy nátlaku, jako jsou shromáždění či demonstrace, /.../ nelze za stávku považovat,“ poučuje např.  Českomoravská konfederace odborových svazů. „Podmínkou legálnosti stávky /.../ vždy je, aby jejím účelem byla obrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců. Jestliže by stávka směřovala k jinému účelu, jednalo by se o stávku nezákonnou a účast na ní by bylo nutné považovat za porušení povinností zaměstnanců vyplývajících z pracovního poměru.“

Stejně zavádějící je vyhlašování „stavu klimatické nouze“. Stav nouze (nouzový stav) se vyhlašuje v případě živelních pohrom, průmyslových nebo ekologických havárií, nehod a kalamit, které ohrožují život a zdraví velkého množství obyvatel. Vyhlašuje se pro celý stát nebo pro vymezená území. Stav nouze může vyhlásit pouze vláda na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 30 dní (pak jej případně musí vyhlásit znovu).

Na území, kde byl nouzový stav vyhlášen, získává vláda, resp. místní samospráva, řadu pravomocí, například nařídit evakuaci lidí a majetku, zakazovat vstup do určitých budov a prostor, zakazovat pohyb a pobyt na určitých místech, nařizovat práci nebo zakazovat nějaké činnosti, může rozhodnout o stavbě objektů či naopak o likvidaci staveb, a podobně. Klička spočívá v tom, že stav "klimatické nouze" nikde kodifikován není. A to je právě ten nebezpečný, uměle vytvořený prostor pro diktaturu.

A tak je tedy zapotřebí přistupovat i k jejich zamlženým vysvětlením, čeho skutečně chtějí svým stupňovaným nátlakem dosáhnout: „Nemyslíme si, že by bylo možné kapitalismus reformovat tak, aby byl slučitelný s fyzikálními limity naší planety. Domníváme se pouze, že kapitalismus se v současnosti ničí sám,“ prohlašuje Pavel Vrba, představitel hnutí Extention Rebelion (Rebelie proti vyhynutí). Toto hnutí má v rejstříku nástrojů mj. občanskou neposlušnost a pořádání „nenásilných blokád silnic“, takže tak úplně sám se kapitalismus asi nezničí.

„Systém je potřeba změnit decentralizací. Nejde o pád kapitalismu nebo socialismu, musí to jít zcela mimo tyto systémy,“ vysvětluje Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů a divoké přírody v Hnutí Duha. Nejde tedy o „pád“, ale o „změnu mimo“, aby bylo (v lese) jasno.

Český rozhlas před několika týdny vysílal reportáž z Dánska, z experimentální ekovesničky čítající asi 40 domů, jež si obyvatelé sami postavili ze slámy a hlíny, pro jídlo si chodí na vlastní pole a v obchodech nakupují jen to, co nedokázali vypěstovat sami. Platí za elektřinu, pronájem půdy a jídlo. „Demokracie je, když zvolíte své zástupce do nějakého vládnoucího úřadu. Sociokracie je společná vláda a každý je její součástí. Jde o rozdělování moci, ne o koncentrování,“ vysvětluje jeden z obyvatelů vesnice, který do ní přesídlil z Kodaně, aby zde vychovával své děti „jinak“ a naučil je bojovat proti klimatickým změnám. „Jsme docela chudí, nemáme peníze na rozhazování, ale máme něco navíc: nezávislost, spojení s přírodou a svými předky. A hlavně svobodu,“ tvrdí ten muž.

Posluchače napadá řada orwellovských otázek, třeba jak si vydělávají peníze? V reportáži je zmínka o nadačním fondu. A jak je to tedy s tou svobodou? Kdo komunitu vede a jak se vůdcem stává? Jak se přiděluje práce? Podle schopností, nebo za trest? Jak se rozděluje produkt? Podle zásluh, nebo potřeb?

Tyto otázky, natož odpovědi v pořadu nezazní. Ke cti autora reportáže je nutné zdůraznit, že nezazní ani žádné hodnocení ani komentář, kromě těch, které vysloví sami obyvatelé obce. Novinář použije jediný hodnotící přívlastek: alternativní.

V Dánsku je údajně podobných „alternativních“ komunit na padesát. Je nutné být ostražitý a včas zachytit okamžik, kdy se přívlastek „alternativní“ z podobných reportáží vytratí a bude zaměněn za jiný.

publikoval deník Mladá fronta Dnes