Povím vám příběh z války, který mi vyprávěl jeden houslista jednoho velkého, slavného symfonického orchestru.
Bylo to po velké bitvě, ve které se celý národ jako jedna mužena spojil v obraně proti smrtícímu viru čínské chřipky. Jarní střet vyhrál. Měl nejméně obětí snad z celé Evropy. Obětí na životech. Mnoha lidem ta bitva vzala práci, mnohým příležitost výdělku a některým, jako právě onomu houslistovi, také potěšení z hudby a ze setkávání s přáteli muzikanty. Ale těžkou dobu nějak přečkal.
Vojevůdci neusnuli na vavřínech. Chystali nové léčky v očekávání podzimní virové ofenzívy: trasování, elektronickou roušku, elektronickou karanténu, přikázali zvýšit kapacity nemocnic a laboratoří na testy nakažených. Aby vše zvládli, vyměnili dva nejvyšší stratégy a zadlužili stát půl bilionem korun. Lidé mohli trošku cestovat, sportovci sportovat a na koncerty a do divadel už mohlo chodit i trochu lidí.
Pak přišel konec prázdnin a virus se podle očekávání pustil do boje. „Jednou, bylo to v neděli večer, mi přišla SMS, že od minulého pátku jsem v karanténě,“ vypráví houslista. „Jeden spoluhráč byl testován a pozitivní. Varoval jsem svého otce, u kterého jsem bydlel, aby druhý den nechodil do divadla. On tam pracoval a tak tak jim začínala nová sezóna. To kdybych byl nakažený, aby pak hygiena nevytrasovala všechny jeho kolegy a jejich rodiny a celé divadlo, které si také za celé jaro ani nevrzlo. No nevadí, řekl mi, necháš si zítra udělat testy a do večera budeme vědět, na čem jsme. Ráno jsem byl odkázán na obvodního lékaře, který musí vyplnit žádanku. Ten ale ordinoval až odpoledne. Naštěstí žádanku vyřídil po internetu. Nejbližší a mě spádově příslušná velká pražská nemocnice mi nabídla termín odběru k testům až za dalších devět dní. Našel jsem si tedy jiné místo, kde mne přijali už ve čtvrtek, tedy za čtyři dny. Na výsledky jsem si měl počkat do pondělí, tedy celkem týden. To už by mi končila karanténa, ale potřeboval jsem ještě další dva testy. Ale ten nakažený kolega hudebník seděl na opačné straně od dirigenta, dobrých 20 metrů ode mne. Odvoláme se, pravil otec, tak dlouho čekat nemůžeme. Na druhý den jsme odvolání, ve kterém jsme popsali situaci na zkouškách orchestru, spolu s manažerem a právníkem orchestru doručili hlavní pražské hygieně. Ta karanténu odvolala, zůstal v ní jen ten pozitivní muzikant a jeho kolega od pultu. Vše tedy dopadlo skoro dobře, jen dvě zkoušky orchestru odpadly a jeden koncert se nekonal. Zameškány byly jen dva pracovní dny pro 40 lidí, vracelo se vstupné a jeden výdělek pro muzikanty se nevydělal.
Neznám zákon o veřejném zdraví ani zákon proti šíření infekčních nemocí. Ale mám balíček karet a ten mi Sbírku nahrazuje. Jsou v něm čtyři barvy, jako jsou barvy na semaforu ministerstva zdravotnictví, jediného opatření, které po půl roce bojů proti chřipce funguje. Podívám-li se na desítku, připomene mi to, že deset dní trvá karanténa. Podívám-li se na sedmičku, řeknu si, že třikrát sedm dní může karanténa trvat doopravdy, než se domůžu všech testů a jejich výsledků. Podívám-li se na devítku, řeknu si, že třikrát tři je devět a kdo bručí je v karanténě. Podívám-li se na Vojtěcha, řeknu si, že mi se svým semaforem může políbit šos. Podívám-li se na Babiše, uvědomím si, že ten člověk dovede zařídit všechno, ale jen pro sebe. Eso mi pak připomene, že v této zemi není nikdo odpovědný za protiepidemiologickou strategii. Nikdo nebyl odměněn, nikdo potrestán. Dvojka odkazuje na dvojici odborníků, kteří byli pro svou odbornost propuštěni ze státních služeb, jsou to Prymula a Maďar. Svršek představuje všechny zameškané pracovní dny a hodiny, nevydělané peníze a rozkulačené vztahy kvůli karanténám, zákazům cestování a výkonům povolání, většinou zbytečných. Královna, to je nejvrchnější hygienička, která bryskně vyvázala premiéra z karantény, ač ten seděl vedle ní, protože kdoví, jak to bylo s tím vzpurným Maďarem. Nakonec měl asi pravdu, protože Evropa teď uzavírá do karantény celé Česko. Trojka mi připomene trojici boží, která vládne tomuto statečnému národu, jsou to neschopnost, šlendrián a buzerace. A spodek, to je houslista od druhého pultu.“
A přátelé, tento příběh je pravdivý. Ten houslista se jmenoval T. Taxis Taylor.
