Akademie věd: nejsme civilizovaná země

Na těžbě a spalování hnědého uhli je z hlediska ekologie a lidského zdraví málo povznášejícího. Avšak být vědcem, hledal bych argumenty vědecké, vyvážené a důvěryhodné. Akademii věd ČR se to nepodařilo.

Přiznávám v úvodu, že jsem celou studii Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k problematice tzv. ekologických limitů těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP) ještě neprostudoval. Ale stanovisko Radima Šráma, předsedy Komise životního prostředí AV ČR, které rozeslal sdělovacím prostředkům, jsem si pročetl pozorně.
Ve stanovisku se praví, že limity stanovila vláda svým usnesením v roce 1991 s tím, že v roce 2005 bude toto stanovisko revidovat. „Vláda v usnesení uložila vrátit se k tomuto tématu do roku 2005 znovu v souvislosti s přípravou státní energetické koncepce… Učinila tak s předpokladem, že oněch zhruba 14 let umožní jednak zahladit rekultivacemi krajiny a regenerací sídel nejhorší jizvy způsobené těžbou, jednak že se mezitím česká legislativa a správní praxe pro řešení podobných střetů zájmů a respekt k soukromému majetku dostanou na evropské standardy a konečně, že také technologická úroveň těžby, energetiky a racionalita využití energií v průmyslu, zemědělství i u drobných spotřebitelů za ta léta dostanou na úroveň, která dovolí šetrnější přístup těžby i využití uhlí na krajinu i osídlení,“ píše se v prohlášení.
To, co bylo, i to bude
 Další  pasáže ze studie však jako by tento čtrnáctiletý posun vůbec neregistrovaly. Práce se  zejména v části o vlivu na zdraví obyvatel pouze odvolává na stav dřívějších generací. Hovoří o vnuceném způsobu života a stresu, čímž ale zřejmě trpí každý zaměstnanec, i v ekologicky nenarušených oblastech, který chodí pravidelně na směny do práce, absolvuje pravidelné lékařské prohlídky a prodlouženou dovolenou. Narušená genetická výbava dětí rovněž patrně není důsledkem vývoje posledních 14 let, ale důsledkem těžby v období předešlém, o kterém si rozhodně nedělám žádné iluze, ale který nevypovídá o stavu současném, natož budoucím.
Počkejme, ono se to uklidní
„V dalších desetiletích přijde nutně další útlum uhelné energetiky a uhlí získá ve stále větší míře charakter cenné chemické suroviny pro inteligentnější využití, než masivní pálení s nízkou účinností a vývoz elektřiny a tím i životního prostředí kraje do zahraničí. Zachování zásob uhlí za liniemi územních ekologických limitů pro další generace je nanejvýš žádoucí.“
To může být. Nakonec s něčím podobným počítají i sami těžaři. Takže, vědecky, co dál? „Z tohoto pohledu KŽP AV ČR nepovažuje za systémově správné a logické trvat na úplném odpisu zásob uhlí za těmito územními limity, ale doporučuje jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních, a to z důvodů převahy jiného veřejného zájmu, než je jejich okamžité vydobytí a využití jen jako paliva,“ doporučuje. „Další generace, které budou žít v již ‚uklizené‘ krajině a regenerovaných sídlech, mohou pak být vstřícnější pro hledání kompromisů mezi potřebou těžby a ochranou prostředí za těmito limity, pokud rozsah a způsob těžby uhlí, jeho doprava a následné využití budou podřízeny požadavkům ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i lidského zdraví, jak tomu musí být v civilizované společnosti.“
Jinými slovy, vědci jsou přesvědčeni, že když prodlouží stavební uzávěry a nejistotu dalšího bydlení o 20 let, lidé se uklidní, zregenerují a pak se odstěhují radostněji. Rovněž jsou toho názoru, že současný způsob těžby uhlí, jeho doprava a následné využití nejsou podřízeny požadavkům ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i lidského zdraví, a že tudíž nejsme civilizovanou společností. To jsou velmi odvážná vědecká tvrzení.
„Dlouhodobě devastované území neposkytuje obyvatelům Ústeckého kraje ani životní jistotu, ani pocit domova. Důsledkem je odliv vzdělaných mladých lidí a zhoršující se sociální struktura obyvatel. Viditelné zlepšení životního prostředí tak stále není na pořadu dne,“ tvrdí KŽP AV ČR. Opět pochybuji o tom, že odložení těžby o 20 let poskytne obyvatelům pocit jistoty a domova. Mezi námi, zlepšení životního prostředí viditelné je, stačí se dívat. Také jsou k dispozici tabulky v časových řadách, grafy a tak.
Vyúčtovat lze cokoliv
Sdělovací prostředky citovaly také různé údaje ze studie, zejména vedlejší (externí) náklady na pokračování těžby uhlí a jeho spalování. Ty by měly podle akademiků dosahovat 444 mld. Kč. Nechci být cynikem, ale je to sotva polovina celospolečenských nákladů na podporu slunečních elektráren. A v tom jsou i náklady na léčení chorob způsobených těžebním a energetickým průmyslem. Dovoluji si, aniž bych byl vědcem, tvrdit, že podobnou studii by bylo možné vypracovat pro škody způsobené automobilovou dopravou, která je v mnoha městech největším znečišťovatelem životního prostředí, pro lokální topeniště, která ničí zdraví a krátí životy v nejedné vsi, pro hutní průmysl, atd. Například kolik sazí a emisí spolykají řidiči městské hromadné dopravy v Praze! Potvrzuje dánský expert, který to měřil na zastávkách. Nemluvě o tom, jak vypadá vnucený způsob života profesionálních řidičů!
Teplárny budou v příštích pěti šesti letech investovat přes 20 miliard korun do ekologických zlepšení. Spalovací procesy se pročišťují. Téměř každá inovace v teplárnách i elektrárnách směřuje ke kogeneraci, tedy nejméně dvojnásobnému zvýšení efektivnosti využití energie obsažené v palivu. Vzhledem ke znění Prohlášení si nejsem zcela jist, zda to AV ČR ve své studii bere v potaz, nebo jen lineárně prodlužuje současnou, nebo dokonce 14 let starou křivku vývoje…?