A co mám dělat já ?

Říkal jsem si v duchu, kam se asi v době předvolebních agitací, kde limity těžby uhlí v Ústeckém kraji znějí éterem a bojovníky za jejich zachování se to jen hemží, poděl Jan Rovenský a další zelení mírotvorci? Neztratili se? Nebo nechtějí přilévat oleje do ohně před volbami? Odpověď byla rázná a rychlá – neztratili a „zapálili“ s nadsázkou přímo Říšský sněm. Lišky jedny mazané, zelené, zvěstovaly skrze Zlatou kapličku tři dny před volbami, abychom nevolili vyvlastňování vesnic a jejich bourání. Máme to brát jako zásadní sdělení.

Chtělo se mi nejprve odpovědět, že nikdo nic podobného nemá v plánu. Jenže vzhledem k tomu, že pouhý den předtím David Černý hrozil z Vltavy Hradu, nelze to brát jinak než další volební agitku. Strana Zelených je na hraně 5% hranice pro vstup do poslanecké sněmovny a Greenpeace si mohou o své nadstranickosti říkat, co chtějí. Žádnou nemají. V tomto případě nemá ani cenu snášet nějaké nesouhlasné věcné argumenty. Podobné guerilové skopičiny si je ani nezaslouží. Předpokládám, že další na řadě bude akce „Temelín“. A vlastně všechny stavby a skutky, co nerazí cestu obnovitelným zdrojů a zateplování. 

Těžko se tomu bráním, ale celá story u Národního divadla tak trochu připomíná scénku z letních táboráků, kterou jsme se se dvěma promilemi pod kůží královsky bavili. Spočívala v tom, že se jeden z neznalých poslal hlouběji do lesa s jediným úkolem – zeptat se po návratu k ohni v pravý čas, co má dělat. Hlavní kecal a různé skupinky pak vyřvávaly něco v duchu: „Princezna se topí ! Přineste lana a háky ! Zavolejte hasiče!  Následuje mazaná neználkova otázka: „A co má dělat já?!“ Načež sbor všech přítomných v předtuše salv smíchu šťastných opilců odpovídá: „Ty nám všem polib ….“

Kluci a holky z gueril, vy nám taky.

Konstruktivní ruku k podání si ale ponechám. Až se bude diskutovat racionálně, nemám problém vrátit se zpět  do věcné roviny. Ta začíná teplovodem z Mělníka, na kterém je závislá bezmála polovina pražských domácností a který je napájen zdrojem na uhlí. Jinou možnost za přijatelných podmínek nám zatím nikdo nenabídl.

Na to, abych šplhal po stavbách, třeba českého parlamentu, a rozvíjel tam transparenty, aby si naší několikamilionové skupinky spotřebitelů možná někdo všiml, však nemám ani čas, ani chuť, a na rozdíl od Greenpeace mi to nikdo ani nezaplatí.