Pohlednice z Bergenu (Korter fra Bergen) 7

To je taky dost, že pořádně zaprší! Však mi to bylo až nemilé, že bezmála měsíc hezké počasí. Vždyť Bergen má obdobnou reputaci jako Jablonec…  

Co dělat v dešti? Můžeš zkusit některé z místních muzeí nebo galerii. Já vyloženě muzejní typ nejsem, nicméně do Griegova muzea (dům, kde tvořil), jsem rád vyrazil, zvlášť když se tam zrovna konal klavírní koncert. Sice od Griega zazněla jen jedna krátká skladba, vůbec to nevadilo, byla to paráda. 

Co se týče galerií, taky jsem tomu moc nedal. Vlastně jsem byl jen v jediné, zato však hostící největší sbírku děl Edvarda Muncha na světě. Krom toho tam najdeš i norští mistři především z romantismu (i ti za to stojí). 

Pravda, měl jsem na muzea vyhrazeno 500 NOK a pár tipů na poslední týden jsem měl… Jenže to bych nesměl jít kolem krámku s hudbou uličce Marken. Stačilo 20 minut a pětistovka byla fuč. Zato jsem si hrdě odnášel dvě CD a jedno LP. No jo, to jsem celý já…

Beztak mne spíš zajímají památky z exteriéru, což navíc většinou nic nestojí. Můžeš se se mnou pokochat třeba pohledem na Hakonshallen, odkud Hakon Veliký v 13. století vládl celému Norsku. 

Ještě trochu pocábrovat po horskýh hřebenech a otestovat (ne)promokavost hadrů od Huskyho…

Při té příležitosti jsem objevil naprosto kouzelnou vyhlídku na Bergen, k niž vedou „trolí schody“. To se jen tak nevidí. I při cestě zeshora stojí za to. A co teprve nahoru! Tam si zvýšíš svůj aerobní základ, to ti garantuji!

Já jsem si to dal dneska (v sobotu), což teda nebyl nejlepší nápad, lidí po horách jak mravenců, a hlavně na těch schodech jsem se přimíchal do nějakého závodu. Vyšel jsem to (uhýbaje závodníkům a fotografuje) za 30 minut, což s ohledem na časy závodníků okolo 20 minut považuji za hodně slušný výsledek. Pravda, nahoře v cíli na mě pořadatelé nějak divně koukali, když jsem se tam najednou vyloup bez čísla, zato s batůžkem a foťákem. Nikdo mi však nic neřekl. 

A co večer?

No, na pařby bych to tady moc neviděl, co si budeme povídat. Nicméně jsem si dopřál dva koncerty (když nepočítám ten klavírní v Griegově koncertní hale). O swingu už jsem se zmínil.

Druhá kapela Orbo hrála nefalšovaný americký country-rock. Naprostá paráda, nemělo chybu. Co, jako obvykle, zážitek kazilo, byla nutnost objednat (a zaplatit) si pivo on-line. Tentokrát jsem to na baru neukecal, neboť tam žádný nebyl. Navíc jsem udělal chybici, že jsem u druhého kousku vyzkoušel jinou značku. Obslužná mi přinesla takovou lahvičku, co vypadala jak od minerálky. Už to ve mně vzbudilo obavy, jež se bohužel naplnily. Musel jsem si na spravení chutě objednat ještě jednu Hansu, čímž se večer poněkud prodražil (jenom za pivo bezmála 700 Kč). 

To jsou ovšem ještě drobné oproti závěrečnému testu na covid, který mi zaručí vstup do letadla. Kamaráde, 1500 NOK, za otestování, to už je silná káva. Vždyť za to by bylo 15 piv v hospodě (možná i 16). Jenže se nedalo nic dělat, odletět zkrátka v pondělí musím. Teď ještě mi drž palce, ať přijde zítra ten správný výsledek, jinak nevím, co budu dělat. 

A brzy se ozvu znovu, tentokrát už s poslední pohlednicí…