Pohlednice z Bergenu (Korter fra Bergen) 3

Norsko to je v prvé řadě příroda. Nekonečné možnosti tůrování po horách, kde potkáš jen minimum lidí. Učiněný balzám na pocuchané nervy… Tedy pokud seš introvert jako já (jinak bych zvolil jinší destinaci). 

Babí léto je v plném proudu a doposud tady kupodivu nezapršelo, navíc bylo slunečno (až poslední dny se trochu zatáhlo). Byl by hotový hřích nechodit na tůry do hor. Ostatně, i mezi Nory je to oblíbená kratochvíle a zatím jsem nepotkal příliš těch vykrmených (možná že se však zdržují v nížině). 

Ostatně, díky nařízené karanténě to byla doposud v podstatě jediná legální možnost, jak se zabavit mimo domov (centrum mi bylo zapovězeno). O tom ti povím příště… 

Na tůry v horách se mi naprosto osvědčily mapy.cz v mobilu. Kupodivu tam je zakreslená kdejaká nezřetelná pěšinka a je to schopné najít šikovný přechod přes horský hřeben. Hlavně to chce mít s sebou powerbanku. Tamní systém značení je totiž jen pro otrlé dobrodruhy. 
V sobotu jsem udělal větší přechod (asi 20 km) s výlezem na třístovku (podotýkám, že jsem šel z nuly). Cesta vedla nahoru k horské chatě a pak se klikatila dál nahoru doprava na další hřeben. Já vůl se nepodíval do mobilu, jestli už nemám odbočit, taky mi přišlo, že není kam. Jenže jak jsem obešel chatu zprava, nevšiml jsem si nenápadné odbočky doleva. Omyl jsem zjistil až na vrcholu dalšího hřebenu, tak jsem se asi 2 km vracel zas dolů. No jo, stane se. 

Určitě by se daly pořádat několikadenní přechody, možnosti jsou takřka neomezené a stanování je tu legální. I ohníček se dá venku rozdělat. To úplně zatím v plánu nemám, i když, kdo ví… 

Nemohu si vynachválit místní autobusovou síť. Za měsíční předplatné bratru za 1800 Kč si můžu jezdit po velmi širokém okolí Bergenu, že to snad ani nevyužiju. Navíc autobusy jezdí velmi často a síť je poměrně hustá. Pravda, soboty a obzvláště neděle jsou slabší, to si chvíli na bus počkáš. Ovšem domů se dostaneš. 
Autobusy zde nejezdí úplně na čas a je dobré s tím počítat. Spíše se o něco opožďují, což se dá plně pochopit s ohledem na ty jejich úzké silničky. I setkání s autem v zatáčce je leckdy problém. A když se setkají dva autobusy, nezřídka musí jeden z nich třeba 50 m couvat, než jsou schopny se minout. Docela obdivuji šoféry, jak to zvládají s pověstným norským klidem.

V kolektivní dopravě se nosí roušky (zatím jsem neviděl nikoho s respirátorem). Je však pravda, že zhruba 1/4 cestujících (převážně mladých) jezdí na hulváta bez roušky, o vikendu obzvláště. Nejprve jsem se trochu bál, že mi třeba autobus nezastaví, když nebudu mít nasazenou roušku. Jenže řidiči je to asi jedno (taky ji nemá), už jsem se tedy osmělil a jezdím „na ostro“.

A to je pro dnešek všechno, doufám, že i ty užíváš babího léta.

Lykke til!