Pohlednice z Bergenu (Korter fra Bergen) 4

Svobodomyslní to mají dnes při cestování daleko těžší. Pro bohatý sever to platí dvojnásob, a to i když seš sympaťák sebevětší. Naštěstí na každou překážku existuje i řešení, jen je to trochu víc adrenalin…

Slíbil jsem ti povědět, jak to bylo s mým příletem do země a následnou karanténou. Inu, tak: 
Po příletu do Bergenu jsem byl vyselektován (hádej proč) z hlavního štrůdlu lidí a šel jsem na výslech k okénku, v němž seděla hezká, avšak nesmlouvavá policajtka. Doklady, registraci i test na covid jsem měl v pořádku, dojem na ni udělala i řádná smlouva s univerzitou. Transfer přes Amsterodam se jí však hrubě nelíbil. Marně jsem se jí snažil vysvětlit, že Česko je zelená země, a že v Amsterodamu (červená země) jsem pobyl jen na letišti. Kdepak. 
Znovu jsem musel na testy a na výslech (tentokrát to byl jakýsi úředník) a následně jsem ve skupince zhruba 10 dalších hříšníků musel asi hodinu vyčkat na trestné lavici na výsledek testů. Ty vyšly negativně, ovšem abych se neradoval, byla mi nařízena 7denní karanténa. 

Naštěstí to není tak horké, jak se může zdát. Na výlety se i v karanténě normálně může, jen se musí člověk vyhýbat místům s větší koncentrací lidí. Do centra města jsem to tedy pro jistotu neriskoval, ovšem jinak jsem vesele coural po širokém okolí a popojížděl autobusem (jak už jsem poreferoval). Řekl bych, že mi ta karanténa vyloženě prospěla. 

Od začátku tohoto týdne (po negativním testu) už jsem zase plně ve hře a funguji na univerzitě. Dokonce mi byla přidělena (po několika dnech provizoria) kancelář. Ostatní zaměstnance a PhD kandidáty potkávám vesměs v lunchroomu. Působí to zde na mě velmi disciplinovanou a pracovní atmosférou (mimochodem, v Norsku se začíná s výukou v půlce srpna). Rozhodně to není jak u nás, kde se doktorandi vyskytují na katedře spíše sporadicky. Tady v budově tráví vesměs celý pracovní týden a dřív jak v 15 hodin nevidím nikoho odcházet. Dokonce v pátek odpoledne jsem přistihl jednoho kolegu na semináři se studenty. Inu, protestantská etika a duch kapitalismu tu vládne, Max Weber by se zaradoval. 

Norská národní povaha jest flegmatická. Za prvé jsou daleko introvernější, než je u nás zvykem. Drží si větší sociální distanc, hojně vyhledávají individuální sporty (jogging, kolo apod.), nevnucují se. To je mi na nich sympatické. Za druhé to značí nevzrušivost. Příliš se nenechají vyvést z míry. O hrdinných šoférech lokálních autobusových linek už jsem psal. Je to však znát i obecně, nevidím tu nějakou zvláštní uspěchanost nebo napětí. Má to však pochopitelně i stinnou stránku, a tou je neangažovanost, aspoň co můžu já říci. Nikdo se nepřetrhne s radou nebo pomocí, a už vůbec ne, že by za tebe něco zařizoval (ne že bych snad byl zvyklý na něco jiného). Takže jestli hledáš srdečnost, družnost a pochopení pro prokrastinaci, dobře ti radím, zamiř raději na prosluněný katolický jih. 

Město Bergen je velice hezké a určitě stojí za návštěvu, tomu se však budu věnovat speciálně…

A perlička na závěr: Byl jsem na koncertě (skvělém) swingové kapely. Nekecám, byl problém si tam objednat pivo (teď nemyslím kvůli ceně). Fungoval tam systém, že sis musel pití objednat z fleku, kde sedíš, mobilem přes QR kód, a pak ti ho donesli. Já se na to vykašlal a šel si pro pivo na bar. Barmanka mě pořád posílala na místo, no dalo to práci ji umluvit, ovšem svých dvou kousků jsem se domohl přeci. Pravda, 0,4 l za 225 Kč a ještě šlo platit jedině kartou, ovšem místní Hansa je opravdu dobrá. 

Měj se fajn a zase příště!