A není tam moc draho??? To si piš, že je! Dnešní pohlednice je o tom, jak v této zřejmě nejdražší zemi na světě přežít (a ještě si to užít).
Zdravím tě opět z mé norské mise! Můj příběh pokračuje. Dneska to bude především o jídle, bez toho to nejde nikde na světě.
Již při první návštěvě nedalekého supermarketu mi bylo jasné, že jeden z mých cílů „zhubnout něco málo kil“ nebude žádný problém. Spíš si myslím, že ke konci mého měsíčního pobytu budu vrtat další dírky do pásku… Na alkohol si nechávám zajít zatím chuť úplně (ovšem s tím jsem počítal dopředu).
Když jsem se vzpamatoval z prvotního šoku, začal jsem přemýšlet, jak se tady zaopatřit jídlem. Naštěstí nejsem líný si uvařit a v cenovkách v marketech se orientuji téměř stejně dobře jako průměrný český důchodce. Nakonec to snad nebude tak hrozné… Pochopitelně to obnáší snížení krmných dávek a trochu toho plánování…
Na snídani to jistí staré dobré ovesné vločky, k nimž přidám jogurt nebo mléko, nakrájený banán a šípkovou (syltetoy) marmeládu (v akci dvě za 45 NOK, což je láce). Ani Emil Zátopek nesnídal lépe!
Oběd si dám z krabičky venku na tůře (co zbylo od večeře). Nechci se zdržovat, času je pomálu. Tento systém je zatím to nejlepší, co jsem vymyslel.
Na článku makám totiž během dopoledne. Zatím se docela potýkám se statistikou (s tím tě nebudu zatěžovat), a po 12. hodině vyrážím na výlet do kopců. Počasí mi zatím přeje a je to na kraťasy a tričko s krátkým rukávem (které jsem si ovšem nepřibalil).
A co mi nejvíc dělá radost? Roste tu spousta hub! Není dne, kdy bych jich z lesa nepřitáhl aspoň čtvrt kila. A to, prosím, nejsem žádný houbař, jednoduše, o co „zakopnu“ po cestě, to seberu. Česká nátura totiž velí: Kozáka u cesty stát nenecháš, i kdyby nevímco!
Kromě kozáků (a občasných hřibů) tu rostou hojně klouzky kravské. Od jejich sbírání jsem však již upustil, kdo se s tím má pak tahat.
A nemusím se bát, že by mi je někdo vysbíral, Nor totiž houbu nepozře, i kdyby šest dní hladověl. Je mi to celkem s podivem, vždyť Norsko byla po staletí velmi chudá země…
A zde máš ode mne recept na chutnou a 100 % zdravou večeři za cenu, již si může dovolit i Čech:
Bergenský teplý houbový salát
- Připrav si čtvrt kila kozáků, očisti a nakrájej.
- Rozpal olej na pánvi (sádlo by bylo lepší, ovšem na to jsem nenarazil), dej smažit kousky slaniny (stačí tak 100 g).
- Přidej jednu cibuli pokrájenou na plátky, nech zesklovatět.
- Přidej kozáci. Na středním žáru smaž, podlívej vodou.
- Přidej sůl, pepř, lžíci tymiánu (nebo, v Norsku oblíbeného, kopru).
- Přidej pokrájené tři stroužky česneku, jak to máš rád.
- Pomalu smaž, míchej, dokud nebudou houby úplně měkké, udělá se taková hnědá kaše (aspoň 20 minut).
- Stáhni žár a důkladně vmíchej do hub tři vajíčka (asi tři minuty).
- Na závěr ještě přidej dvě lžíce octa (eddig).
- Do mísy natrhej půlku hlávkového salátu, pokrájej natinu z jarní cibulky (bacha, je nekřesťansky drahá, číhej na akci).
- Navrch dej houby ještě pěkně horké. Na zálivku smíchej po dvou lžících olivového oleje s octem a špetkou soli, přelij, promíchej.
- Jez, dokud je to teplé, buď samotné nebo s chlebem (pozor, nevydrží, rychle tvrdne).
A máš v tom všechno, co potřebuješ.
God apetitt!
Co nesníš k večeři, dej do krabičky a ulož do chladničky, zítra k obědu přijde k chuti (jen už to nebude pochopitelně teplé).
Loučím se s tebou pro dnešek hezky norsky: Ha det bra!
