Folkové setkání v Herálci 2016 - den první, pátek 5.8.
První koncert se tedy nekonal přímo v Herálci, ale v kulturním domě hasičů v nedalekém Koječíně. Vzhledem k tomu, že celý pátek lilo jako z konve, to určitě nebylo od věci.
Přiznám se, že jinak jsem byl docela zvědavý na návštěvnost. Vesnička byla malá, parkování nijaké, stan jsem si postavil jenom já.. Zvědavě jsem okukoval sálek s množstvím židlí a přemýšlel, jestli se najde víc lidí, kteří by přijeli z větší dálky. Pět minut před ohlášeným začátkem seděl na svém místě pouze zvukař. Když se Honza Dobiáš v roli moderátora chopil mikrofonu, spočítal jsem cvičně diváky a vešel jsem se do třiceti. Přišlo mi to docela škoda a v duchu litoval organizátora.. To jsem se však (jako již v životě mockrát) pořádně spletl: Ještě než skončilo první číslo, byly židle zabrané, organizační četa postupně donášela další z venku, potom došlo na lavice. Ve finále byla v sále hlava na hlavě!
Program zahajovala sympatická písničkářka z Hradce Králové se známým jménem Jana Štěpánková. No proč ne, mladá dáma pracující ve zdravotnictví nabídla krásný úsměv a několik hodně zajímavých písniček, určitě o ní ještě uslyšíme.
Už v Jindřichově Hradci mě napadalo, že Jen Tak Taku pořadatelství Folkové Růže poněkud ubližuje. Kapela je zaneprázdněna organizováním, dává si čím dál méně času a je takovým předskokanem těch největších hvězd. Teď nastoupila jako jedna z mála, kterou jsem v pátečním programu znal a já učinil velký objev. Zjistil jsem, že jejich písničky mám pořádně zažrané pod kůží! Lámu si hlavu, čím to je, že jsem si toho dosud pořádně nevšiml. Repertoár se za poslední roky snad zase tolik nezměnil, tak buď jsem si na ně každoročním opakováním nenápadně zvykl, nebo jsem do nich dospěl. Hned vzápětí jsem si koupil CéDéčko a hraje mi pořád dokola. Nemůžu z hlavy vyhnat krásnou melodii „Písničky o šálku na kávu“, úžasný je „Barevnější svět“, „Čeřenská hora“, či „Z nadhledu“.
Samostatný odstavec si zaslouží písnička s relativně nicneříkajícím názvem „Kantorská“. Ta mi totiž naprosto vzala dech! Už jsem stihl vypátrat, že vznikla v roce 2006. Je možné, že jsem jí dosud neslyšel? Zakladatel kapely, Pavel Jarčevský, nám před písní rychle osvětlil o čem, či spíše o kom píseň je. Myslím, že i kdybych vysvětlení neslyšel, tak bych asi pochopil... Píseň se pozvolna rozjíždí vyprávěním o slečně, autor k ní promlouvá v minulém čase, takže posluchač tuší, že to asi dobře neskončí a potom přichází úchvatná závěrečná sloka. Celý děj je vlastně shrnut do čtyř řádků, v nichž není jediné slovo zbytečné:
Splašený kůň, opilý kočí
Tenký plamínek na svíci
Bojím se, bojím zvednout oči
K prázdnému místu v lavici
Pavle, smekám před Vámi. Já vím, bavili jsme se o tom, že se jedná se o silný příběh, který se skutečně stal, takže námět napsal sám život… Ale jedna věc je takový příběh zažít a jiná tak nádherně jej zpracovat.
Pavel Pokorný je pro mě velký paradox: v přátelích na Facebooku ho mám nejdéle ze všech muzikantů, ale vlastně jsem ho nikdy neslyšel. Sympatický kudrnatý borec se zvučnou kytarou a harmonikou na nástavci kolem krku. Trochu mi připomínal Boba Dylana. K ruce měl zručného bubeníka. Vzpomínám si, že mě to vystoupení bavilo, ale po pár dnech mi v hlavě žádná písnička nezůstala. Možná to bude tím, že jsem ještě měl myšlenky u minulé kapely a nenápadně po očku pročítal buletin nového úlovku. To je holt někdy problém u festivalů. Přijdete na řadu po někom, kdo něčím zaujal natolik, že se můžete snažit sebevíc a nevděčné publikum si toho pořádně nevšimne…
Když nastupoval na jeviště František Vlček se synem, byla nám slíbena legrace a ta se opravdu dostavila. Borec s kytarou zpíval, vyprávěl a na druhé hlasy „používal“ sympatického mladíka s dlouhými kudrnami, okouzlujícím úsměvem a překvapivě vysokým hlasem. Publikum se bavilo a bylo do zpívání často zapojováno, i když se po něm chtělo jenom „HEJ“, či „ŠŠŠ“. Říkal jsem si, že vložení veselého písničkáře do programu, to je takové příjemné odlehčení, to jsem ovšem netušil, co přijde vzápětí.
Skupinu Panelákoví fotři prostě nedokážu popsat. Málokdy se mi stává, aby mi došla slova, ale je to tak. To se musí slyšet a hlavně vidět. Čtyři borci na prahu nejlepšího věku na svá bendža (každý na jedno - na nějakou nástrojovou různorodost kapela příliš nehledí) zvládli hrát metal, Mozarta i Argentinské tango. Rytmický přístroj s názvem Ludvík V mi nápadně připomínal trpaslíka Ludvíčka ze seriálu „Krysáci“, ale vrcholem celého vystoupení byly originální převleky na každou píseň. Tekly mi slzy smíchu, bránice mi vibrovala… a nebyl jsem sám – nevěřícně se ze šatny přišly podívat i hvězdy večera, připravující se na své vystoupení. Dá se říci, že jsem si pořádně prodloužil život. Budu se muset na tuhle kapelu vypravit v Praze, uvidíme, jestli to nebylo jenom „kouzlo nečekaného“.
Závěr večera v Koječíně obstarala dvojice nestárnoucích bardů Wabi Daněk & Miloš Dvořáček a je třeba jedním dechem dodat, že jsou v neskutečné formě. Na začátku se tedy zdálo, že Wabi bude muset hrát sám, protože Miloš měl novou kytaru a ta se nějak nechtěla rozehrát. Nikdo netušil, jestli je to kabelem, konektorem na kytaře, nebo tam jenom vadí popruh, paní zvukařka běhala nahoru dolů a Miloš se tvářil nešťastně jako šafářův dvoreček. Wabi ten se smál, zahrál dvě písničky sám a potom odněkud vylovil kouzelný kabel, na který se rozverná kytara prostě chytla. A potom už bylo všechno, co si od legendy českého folku umíte představit: Byla Rosa na kolejích, Fram, Mongomery, Outsider waltz, Fotky, Listopad, Hudsonské šífy, Miloš do toho preludoval a obecenstvo se mohlo utleskat. Největší úspěch sklidila Irská lidovka Opilý Skot, která svým humorem dala vzpomenout na předchozí vystoupení. Přiznám se, že hned po návratu domů jsem si jí našel na youtubu a opsal si text, takže kdyby někdo měl zájem, mohu poslat. Na závěr nám Wabi přidal hned tři písničky, to abychom ho nehonily z pódia a zpátky. Jinak bychom ho asi jenom tak nepustili.
První večer byl zdárně u konce a mě nezbývalo nic jiného, než zaplout do spacáku a těšit se další porci muziky.
Karel Janďourek
K pořádnému Mikuláši patří čert! Aneb: Je tu Standa?
Už za mého mládí se říkalo, že k pořádnému Mikuláši patří čert. Nemohu si pomoct, ale platí to dodnes, děti by měly mít před někým respekt.
Karel Janďourek
Kudy z toho ven? .... aneb trápení začínajícího novináře
Na začátku letošního roku se mi splnil jeden sen. Coby zapálený fanoušek jednoho nejmenovaného fotbalového klubu jsem dostal možnost aktivně se podílet na provozu jeho fanouškovského webu.
Karel Janďourek
Hodinky... aneb "momentální argumentační nouze"
"Tati, já jsem si zapomněla hodinky! Musíme se vrátit!" Takhle moje dcerka umí ozvláštnit cestu do školy. Oponoval jsem: "To nejde, škola zavírá za pět minut!"
Karel Janďourek
Domácí doktorka... aneb: Hned je mi líp!
Proběhla nám bytem nějaká čtyřiadvacetihodinová virová lapálie. Jak už to tak bývá, coby silný jedinec jsem odolával nejdéle a tudíž v okamžiku, kdy skolila mě, už byl zbytek rodiny pln sil a energie.
Karel Janďourek
Jak dorazit na třídní sraz, bez problémů a včas...
Před pár lety jsme měli třídní sraz na takovém odlehlém místě. Upřímně jsem měl docela strach, jestli tam trefím.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Řidič Porsche srazil v Hloubětíně ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražském Hloubětíně sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení
Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...
Prodej domu v Sezimově Ústí
Okružní, Sezimovo Ústí, okres Tábor
3 500 000 Kč
- Počet článků 127
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1507x