Přemýšleli jste někdy nad tím, jak si udržet špatnou náladu celej den? Nutno pro začátek podotknout, že vskutku není otázkou, kterak špatnou náladu získat. "Blbou" náladu lze totiž velmi snadno mít hned po ránu.
Jen si to představte, budík vříská, že musíte vstávat. Ze zapnutýho rádia lezou infantilní kecy jakéhosi blba, kterýžto je považován širokou veřejností za hodnotného umělce, dosahujícího kvalit Leoše Mareše. Prostě odporný hnus tohle. Při tom všem vám soused na schodech popřeje dobrého rána, těsně předtím, než vlezete do toho zatraceného deště venku. A tady se rázem objevuje první situace, kdy může dojít k pokušení se své špatné nálady zbavit. Takové kopnutí dotyčného do oblasti pod kolenem s upřímě starostlivou otázkou, zda je jeho ráno opravdu tak dobré, jak tvrdí, by člověku zajistilo přísun dobré nálady alespoň na tři hodiny. Hned před domem musíte odolat pokušení nakopnout toho ohavného čivavu (čivava je sice údajně rodu ženského, ale já to skloňuju podle toho, že je to ehm pes, který je ovšem rodu mužského), který vás minule kousnul do achilovky a pohled na nějž ve vás bezustání evokuje slovní spojení "mrňavá krysa". I zde jako slušně vychovaní lidé musíte odolat. Další situace, kdy se člověku může stát, že přijde o svoji pečlivě pěstovanou špatnou náladu, je cesta tramvají, metrem nebo jakýmkoliv prostředkem ku dopravě masy do pracovního dojení... Například předběhnutí fronty u automatu na lístky naštve tolik lidí, že vám to musí zákonitě udělat radost. Jak patrno, ještě nám ten Boží den ani pořádně nezačal a příležitostí k pokažení špatné nálady bylo dost a dost.
Oproti tomu pak funguje celá řada zařízení, institutů, jevů a dějů, ježto slouží výlučně ku pruzení obyvatelstva. Klidně si je můžeme pojmenovat "nasíracím aparátem". Tímto aparátem je například denní tisk. Každý, kdo má alespoň půlku mozku, musí být, po přečtení politické rubriky " zpruzen" na několik dnů do zásoby. Pokud je vám líto peněz za tisk, pomohou vám dozajista páni orgáni, tedy naši hrdinní a nezdolní, zkorumpovaní a natvrdlí policisté. Pomáhat a chránit je pro ně zdržovat a prudit. Každý střet s těmito jedinci vám zaručí blbou náladu i na rozdávání. Těchto institucí je pochopitelně nadbytek. Proto se bezpečně dostane na všechny...
Je patrné, že udržet si špatnou náladu po celý boží den není nic jednoduchého. Ale poslední dobou sleduji u svého okolí (a bohužel i u sebe), že lidstvo vyvinulo odolnost vůči radosti a vůbec veškerým jevům, jež by mohly špatnou náladu pokazit, téměř k dokonalosti. Najde- li se člověk, jenž svojí nepřizpůsobivostí vybočí z řady masy, označíme ho za blázna.
Svět se řítí v ústrety (ať už to znamená cokoliv) velké temné prd*le. Snad alespoň to by mohlo jednou pokazit všem tu blbou náladu. A to sice poťouchlá radost z toho jak sou všichni v...
Jak by nyní jistě pronesl klasik: Co říci závěrem? Já myslím že nejvíc se hodí část textu z jedné písničky od Trabandu: "Buď velkým bláznem mezi malými blázny, buď velkým bláznem mezi malými blázny, bláznem co tvrdí že svět se zbláznil, bláznem co tvrdí že svět se..."
