Jednou jsem viděl jeden dokumentární snímek, který ukazoval jak ten dříve špatný vykořisťovatelský a dnes dobrý kapitalizmus porazil ten ošklivý komunistický socializmus. Opravdu je tomu tak? Kapitalizmus je definovaný skrze volný trh a obávám se, že ten už dávno všemožnými opatřeními je natolik regulovaný, že s volností nemá nic společného. Není náhodou toto pojítkem mezi socialismem, nacionalismem a jinými –ismy, které se snaží každodenní lidskou činnost kontrolovat a regulovat.
I když sem v době pádu komunismu u nás, tehdy Československé socialistické republice, byl teprve sedmiletý klučina moc dobře si pamatuju atmosféru na vánoce v roce 1989. Otec mě tehdy říkal, toto jsou první vánoce bez prezidenta první vánoce bez socializmu.
Vše co bylo tehdy ze západu bylo pro mě to nejlepší, hltal jsem úplně všechno, filmy, lego, Arnolda .o) Z ničeho nic soudružka učitelka už byla paní učitelka a dokonce nás tehdejší zástupkyně prvního stupně co nám suplovala výtvarnou výchovu bolestivě tahala za tváře, když jsme se jako malá nechápající dítka v tak „důležitém“ oslovení spletla (později jsem se dozvěděl, že to byla ta největší komunistická tluč huba na škole).
Všude se všechno začalo měnit, reklama nám ukazovala samé usměvavé tváře propagující všemožné výrobky. V televizi bylo toho tolik na koukání, že sem nevěděl kam se podívat dříve. A bylo mě úplně jedno, že nevím co ty kreslené postavičky v cizím jazyce říkají mě stačilo, že už nebyly černobílé ale barevné a byly ze západu, z onoho místa o kterém všichni mluvili, že ho jednou doženeme a budeme se mýt stejně blahobytně jako oni, ti ze západu.
Pak přišla kupónová privatizace, to byly takové hezké zlatavé podlouhlé knížky, o kterých všichni kolem nadšeně mluvili, že budou mýt jednou neuvěřitelnou hodnotu (pravda pan Viktor Kožený to velice rychle pochopil).
V občanské nauce jsme měli za úkol mýt vždy připravenou nějakou tu aktualitu z domácího dění a jednu ze světa. A tak jsem si, jak je to mé povaze vlastní, vždy hledal nějakou tu perličku. A jedna mě až dodnes utkvěla v hlavě. Ale nepoužil sem ji v občance ale v zeměpise, když jsme probírali Evropské země. Přihlásil jsem se a říkal jsem panu učiteli Ličkovy, že prý v budoucnu bude něco jako Evropské spojené státy. Jeho reakce byla poněkud skeptická a ujišťoval mě, že to nastane možná až tak za 20 let.
Dnes tu sedím u svého PC a prodírám se všemožnými weby a spletí informací a snažím se na ten svět kolem mě, co mě tak zajímá, udělat si svůj vlastní názor. Výsledek je ten že tu šílenou myšlenku na sjednocenou Evropu máme dnes a denně na talíři.
Prý se teď jednotíme, mě spíš napadá slovo, že se opět „podřizujeme“ těm, kteří to jako obvykle s námi nebožáky myslí tak dobře, že nám v Evropské komisi schvalují i regulační předpis jak si zavázat třebas tkaničku u bot co nejefektivněji, ekologicky nešetrněji a málem bych opomněl, nejjednotněji aby hezky všechny uzlíky odpovídali normě. Běda kdo bude mýt větší mašličky, dostane pokutu z Bruselu, protože my jsme si demokraticky tyto moudré pány zvolili, aby nám tyto skvělé předpisy vytvořili. Nebo nezvolili?
