Jedno čínské přísloví praví: „Dej člověku rybu, nasytíš ho na jeden den, nauč jej rybařit, nasytíš ho na celý život“. A proto se ptám, jsem snad nějaký mravenec nebo včela co potřebuje královnu, abych přežil, nebo jsem jedinec, co se dokáže učit a ponaučit z chyb ostatních a svých a zároveň za sebe jako jedince jednat. Opravdu potřebujeme nad sebou někoho, kdo nám řekne, co máme dělat. A tak je otázkou co je lepší pro společnost? Rybáři co naučí rybařit ostatní v nekonečném řetězu, nebo stádo jedinců čekajících po dni plném rozkazů na svou odměnu, rybu!
Skoro každý jedinec v moderním světě touží po tom svém jistém (rybě). Proč má pořád nějaká skupinka lidí v historii lidstva pocit, že dokáže všechny a všechno ovládnout, každý aspekt lidského bytí, když se v historii už tolikrát ukázalo, že dojde k převratu a věci se změní. V mém první blogu jsem si uvědomil, že jsem režim, který takto ovládal, všechny aspekty života zažil a podle mnohých se dobrovolně a demokraticky do dalšího „lepšího“ opět řítím.
No společnosti vždy konflikty pomáhali a posunuli ji dále v rozvoji technologií i myšlení. V budoucnosti bude nezbytné, aby něco jako globální vláda nebo něco takového existovalo, ale nepřeji si, aby takovýto subjekt vznikal z pozice síly ale s pozice respektu. Proč, protože bude nestabilní a ten který se bude cítit utiskován, si ze svého středu vybere někoho kdo, převezme iniciativu za to ošklivé rozhodnutí páchat násilí a zbytek je už jen lavina, pád kostek domina, dav.
Nacionalizmus nelze odstranit slovy o neochotě se poddat v tak skvělé myšlenky a ideály jako dnes slýcháme o EU a globalizaci všeobecně. Názory se musí konfrontovat, a pokud se budeme sebevíc snažit, aby ten nežádoucí zanikl, nedočkáme se ničeho. Myšlenku nejde zabýt, obejmout nebo umlčet. Myšlenka je nezastavitelná, jako virus napadá mysl jedinců tak dlouho až celý systém ovládne konflikt. Nad zákony přírody nikdo nikdy nevyhrál. Jediné co můžeme ovlivnit je fakt, jestli myšlenky budeme respektovat nebo se je budeme snažit umlčet. Výběr je jen na nás.
Vnímám to tak, že další takováto hra je na nás. Možná se už konečně za dva roky dočkáme onoho konce světa podle Májského kalendáře. Takže za dva roky a dva dny se uvidí kdo z koho, jestli novodobá globální totalita nebo res publica, neboli věci veřejné (a nemyslím tím opravdu onu politickou stranu), ale systém globálního otevření trhů a rovnosti pro každého. Jaké to v budoucnosti bude, ovlivňujeme právě teď svými skutky. Je to pro mnohé neuvěřitelné, ale je to tak i pasivita je názor. Já jsem se rozhodnul, že věci ovlivňovat chci. Proč jinak bych si zakládal blog. A co víc mé myšlenky si cestu k lidem najdou, právě teď jsem šťouchnul do první kostičky domina.
