„Jsou dvě možnosti jak si podrobit národ. Jedna je zbraněmi, druhá, prostřednictvím dluhu.“John Adams (druhý prezident USA).
Když se podívám do minulosti na to, jak to dělali rusové, když si nás podrobily, bylo to zbraněmi. Rok 1968 je toho jen důkazem. Opěvovaný byl hrdinný voják, který si kapitalisty bere na milost. A že těch pomníčků všude bylo. Dnes, dnes tu máme nové pomníčky, pomníčky které nás hrdě upozorňují, kde že to byl vytvořen další dluh. Dotace jasně, ale fifty fifty pánové. Něco my z našich peněz, které jsme vám sebrali, jak jinak, proprali v dotační pračce. Teď to jsou naše peníze a milostivě vám je s patřičnou pompou dáváme. A máme tu rozhledny, cyklostezky, hotely, golfová hřiště a bůh ví co ještě. Všechno opatřeno krásným pomníčkem s namodralou vlaječkou a hvězdičkami. A zbytek, zbytek si zaplaťte sami jak jinak než z dluhu. To je teď moderní ne, zadlužovat se.
Není ta paralela hrozně vtipná. Moc ne, oslavujeme dluhy pomníčky, jako rusové, to jak si nás zabraly a zůstali tu až do devadesátých let. A v médiích, tam nás pořád krmí jak moc peněz jsme si ještě z té štědré evropské ruky nevzali. Omyl dámy a pánové, peníze se mnohdy vyplácejí až po pěti letech. A jak dlouho že to jsme v tom EU!? Letos 8 let. Jestli mě paměť nešálí tak jsme to prý ze začátku s těmi dotacemi moc neuměli. Opravdu by mě zajímalo, kolik skutečně bylo vyplaceno. Ne účetně, ale reálně. A to opravdu nemluvím o tom, co nás stojí ročně implementace všech těch eurosměrnic, norem, kvót a nevím čeho ještě. Ano, i toto tvoří jen další dluhy.
Jediný co mě teď zajímá, kdy se všichni probudí z té pohádky o Evropské unii, kde si v narůžovělých obláčcích na duze hopsá šťastný jednorožec. Máme tu opět nějaký další socialistický ismus. Podle mě nejbližší čisté formě fašizmu. Nebo spíše korpokracii jak se o fašizmu vyjadřoval sám jeho tvůrce mocný Benito Mussoliny. Ono totiž základem fašizmu je vytvoření iluze svobody, ale veskutečnosti nám vládne oligarchie. Lid má pak pocit svobody a dře víc než v jiném centrálně plánovacím způsobu řízení státu.
Bravo paní Merklová, už se těším, jak ze mě bude hrdý poloněmec v satelitní spolkové republice. A EUROpomníček, by jste mohly dát, i na tu hladovou frontu už je nějaká ošumělá. Chtělo by ji trochu vyleštit a opatřit cedulkou, jak se nám krásně ta EU stará o historické památky. Onu krásnou cedulkou upozorňující na další den dloužek.
