Říká se, že po více jak šedesáti letech už není nikdo, kdo by si pamatoval stav věcí, tak jak byl před touto dobou. Proto není nikdo, kdo by mohl s přesností a na základě zkušeností říct co může přibližně nastat. Dnešní doba je dobou informační a dokázaly nám to i podle nás zaostalé země třetího světa, když svoje revoluce organizovaly a organizují za pomocí internetu symbolu této doby a pro mnohé i zosobněním svobody šíření myšlenek.
Co tak zásadního se událo před více jak šedesáti lety, že dnes na to doplácíme? Dovíme se o tom v každé učebnici dějepisu a vaše babičky a dědečkové vám o té hrůzné válce mnoho poví, jako třeba mě ti moji prarodiče. Zpustošený a zdevastovaný svět totální válkou potřeboval obnovit a zaplatit reparace či výkupné za osvobození. A tehdy to začalo naplno. Zadlužování se! Pravda, bez dluhu by to tak rychle nastartovat nešlo a opravdu to fungovalo. Ale neskončilo a sociální inženýrství se rozběhlo na obou stranách opony naplno. Dnes tomu říkáme jistoty a práva.
Nyní jsme svědky toho, jak nás tyto jistoty dusí a likvidují tak neustálím zvyšováním nákladů práce práci samotnou. Není divu, že stoupá nezaměstnanost a více lidí čerpá ony jistoty a neustále se ohání právy na práci. Někteří objevili kouzlo života bez práce a neznají nic jiného než život založený na sociálních dávkách. A tak se kolo pokřiveného sociálního inženýrství roztáčí ještě rychleji. Toho okamžitě využívají populističtí politikové a slibují více sociálních jistot, dotací práce za pomoci peněz z dluhu. Aby jejich dluhy někdo kupoval, nařídili bankám držet značnou část „aktiv“ v dluhopisech bez dalšího krytí. Státní dluhopis je jistota se hlásalo.
Jsme natolik závislí na dluhu, že si nedokážeme život bez něj představit. Úřední moloch se rozrostl to tak zrůdných rozměrů, že vybrané či vydané peníze systémem jsou jen zlomkem toho, co stojí tento kolos uživit a stále roste. Přerozdělování navíc sebou při ohromném počtu lidí, kteří rozhodují o penězích „nás všech“, způsobuje korupci, o níž se mluví jako o Yetym. Každý o ní ví, ale nikdo ji neviděl.
A tak se hledá viník problému, tu jsou to banky a spekulanti z burzy, jinde korupčníci co nás všechny okrádají, nebo neustálý boj proti čemusi. Ať už je to oteplování nebo terorizmus či lidství práva v zemích třetího světa, ale dluh pomalu a jistě roste. Stejně jako dávka drogy závislého. Protesty, kdekoliv ve světě jsou jen zmatenou touhou po dalších jistotách. Všechny ty summity jsou jen o dalších dluzích, které přezdíváme pomocí a půjčkami. Dokonce se hledá další nový sektor, který by měl vytvořit nová pracovní místa.
Jsme závislí a detoxikace bude těžká, ale řešení tu je. Musíme si uvědomit, že tak jako se svět změnil v době průmyslové revoluce, mění se i teď na úsvitu doby informační. A hledání nové práce jak směšná a pošetilá myšlenka. Copak je Evropa schopna se sama užit! Vždyť dovážíme až 90% potravin a na svých polích pěstujeme nesmysly, jako řepku na biopaliva a rákosy na biomasu… Ne ten hledaný sektor je uzavřením kruhu a návrat k potravinové samostatnosti. Zemědělství, má dost velký potenciál navrátit práci lidem. Ale aby k tomu došlo, je třeba zbavit se okovů dogmat o sociálním státu a utopistickým přerozdělování. Přesunout moc z centralizovaného plánovaní na místní samosprávy, uzákonit zodpovědnost a odvolatelnost těch co chtějí o něčem rozhodovat a hlavně snížit náklady na práci snížením daní a odvodů. Každému je jasné, že vystřízlivění bude bolet, ale bolest pomine, když si uvědomíme, že nic z toho co nám bylo předkládáno, jako jistota nepotřebujeme. Protože jediná jistota je že přijde změna a jedna z nich definitivní, proto kdo je připraven není zaskočen.
