Prý to bylo vždy, říkají...

(pár rýmů o povodních, požárech, zemětřesení, kroupách, housenkách, slimácích a o těch, co si jsou jistí, že všechno ví... )

Přišly velké povodně a po nich krupobití,
přes ohně člověk nevěděl odkud slunce svítí
a veškerá úroda, co kde vůbec byla,
dozajista zkazila se, zplesnivěla, shnila.
Prý to bylo vždy, říkají...

Země se třese jak osika, zkáza všude kolem,
lidstvo celé zkroušené tak převelikým bolem
a zelené lístky stromů, co vyrostly nám zjara,
pod kusadly housenek zmizely jak pára.
Prý to bylo vždy, říkají...

Otcové vraždí dcery a matky zase syny,
bez výčitek svědomí i bez pocitu viny,
věří se jenom sobě v té bezbožné době
a doufá se, že to všechno skončí v našem hrobě.
Prý to bylo vždy, říkají...

Jak dlouho ještě země unese naše hříchy?
Kdy se silně otřese, až spadnou shnilé fíky?
Armády slimáků pak začnou míti hody,
kde skončí ti, co říkali, jen to co se jim hodí?

*************
********
***