Zeman nikdy žádné zábrany neměl

Karel Schwarzenberg si postěžoval, že Miloš Zeman díky návykovým látkám ztratil zábrany. Je otázkou, zda je toto tvrzení pravdivé. Zeman podle mne žádnými přehnanými zábranami netrpěl nikdy.

Rozhovor Karla Schwarzenberga pro ČTK je zaměřen na blížící se prezidentské volby. Karel Schwarzenberg, poražený kandidát na prezidenta z druhého kola voleb roku 2013, v rozhovoru mimo jiné uvádí: V poslední době se objevily spekulace o Zemanově zdravotním stavu a Schwarzenberg doufá, že to bude mít jistý vliv i na rozhodování voličů. "Lidé by si měli uvědomit, že nejenom fyzický stav, což je očividné, je důvod k zamyšlení, ale především také jistá změna osobnosti," řekl. "Já ho znám už 20 let a on se velice změnil. Každý lékař vám potvrdí, že dlouhé používání návykových látek odstraňuje zábrany," uvedl s tím, že to považuje za velký problém.

To, že to se zdravím Miloše Zemana není bůhví jaké, je zřejmé i lidu obecnému aniž bychom museli být lékaři.  Obtížně „drží balanc“, což přičítám osobně jeho těžké neuropatii dolních končetin. Bez hole se nikam neodváží a má jí jako „učební pomůcku“, když Bohuslavu Sobotkovi ukazoval, kam že si má stoupnout. Karel Schwarzenberg (ročník 1937) se letos dožívá osmdesátky a v minulé volbě byl dokonce o 2 roky starší než je Miloš Zeman (ročník 1944) nyní.  I na Schwarzenbergovi je postupující věk znát, je mu stále hůře rozumět.

Nicméně, vraťme se k „zábranám“ Miloše Zemana. Upozornil na sebe už těsně poté, co projevil zájem vést sociální demokracii. Tehdejší vedení ČSSD na čele s Čechoameričanem Jiřím Horákem nazval bez jakéhokoliv uzardění „urologickou klinikou“, čímž narážel právě na stáří vedení obnovené sociální demokracie.

Již proslulé jsou jeho výroky vůči ODS a Václavu Klausovi zvláště.  Před volbami roku 1996 se těšil na to, že nechá legitimace členů ČSSD vázat „do kůže poražené ODS“. O tomto „bonmotu“ pak po téměř dvaceti letech „sebekriticky“ prohlásil, že byl hloupý. Dále razil tezi o „spálené zemi“, kterou po sobě zanechá první vláda Václava Klause. Vzhledem k této zčásti „hrané“ animozitě Zemana k ODS a Klausovi bylo pro obrovskou část české politické scény velmi překvapivé, jak se poměrně rychle dokázal s Klausem dohodnout na menšinové vládě po volbách 1998.

Poté, co ho vlastní partaj podrazila při prezidentské volbě roku 2003, se Zeman stáhl z politiky a nastalo období, kdy na něj veřejnost více méně pozapomněla. V roce 2012 se po schválení zákona o přímé volbě prezidenta vrátil z „exilu“ na Vysočině a dokázal vyhrát. Vrátil se v „plné formě“ a během výkonu své funkce pourážel kdekoho, naštval spoustu lidí při oslavách 17. listopadu 2014 a pak si je zase získal protiimigrační rétorikou. Při své současné cestě do Ruska musel reagovat na provokační článek psaný ruskými ozbrojenými složkami o tom, že bychom měli být SSSR „vděční“ za srpnovou intervenci roku 1968. Dosáhl toho, že se od článku distancoval ruský premiér Dmitrij Medveděv a místo toho se v ruských médiích objevila zpráva, že český prezident Zeman aktivně proti sovětské intervenci v roce 1968 vystoupil.

Stěžovat si na to, že si Zeman svými cestami po krajích dělá volební kampaň, sice Schwarzenberg může, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. To je prostě výhoda stávajícího prezidenta proti jeho vyzyvatelům. Zeman evidentně zestárnul o pět let (a my ostatní také, na to nezapomínejme!) a jak se bude jeho zdraví vyvíjet, lze předvídat s velkou jistotou. Bude to jenom horší. Pokud se mu podaří prezidentský úřad obhájit, budeme ho mít stále na očích, pokud ne, bude žít dál zřejmě opět v „exilu“ na Vysočině. Jde vlastně jenom o jednu věc – abychom při hledání „Antizemana“ nezvolili prezidentem sice člověka „úhledného“ a na známkách hezky vypadajícího, zato s nečitelnými postoji. Bývalý velvyslanec Pavel Fischer, kterého doporučuje Schwarzenberg, má zřejmě zkušeností s reprezentací státu „na rozdávání“, ale o jeho dalších postojích toho zná česká veřejnost málo. Byl by zřejmě lepší než „favorit“ Jiří Drahoš, tento „exponent hodnot 17. listopadu“, nicméně lidé ho neznají.

Volba českého prezidenta tak plně odhaluje bídu český politických stran a hnutí, které se na žádného vážného kandidáta ani nezmohly.