Zásadní problém číslo 1, Andreje Babiše včele koaliční vlády, smázla ČSSD vypsáním referenda. Zásadní problém číslo 2, Miroslava Pocheho, si ČSSD vyrobila navíc. Pokud ustoupí, její budoucnost je jistá.
Není zřejmě vůbec náhodou, že ve vnitrostranickém referendu se nejvíce členů ČSSD vyslovilo pro vstup do vlády v Praze a Středočeském kraji. Právě odtud má ČSSD „zaháčkováno“ zřejmě nejvíce svých exponentů v různých ústředních orgánech státní správy, ministerstvech. Právě zde panovaly a panují největší obavy z toho, že další „čištění“ státní správy od členů ČSSD by bylo pro řadu lidí existenčně velmi nemilé a nepříjemné.
Poté, co Jan Hamáček jmenoval jako kandidáta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho, strhla se kolem jeho osoby „mela“. Nejprve prezident Miloš Zeman avizoval, že ho do funkce ministra nejmenuje, poté Andrej Babiš naléhal, aby se Poche sám „dobrovolně“ vzdal kandidatury a poté KSČM prohlásila, že vládu s Pochem nebude podporovat ani tolerovat.
V pořadu Události, komentáře na ČT24 dne 18. 6. 2018 došlo na konfrontaci Jiřího Dienstbiera a Vojtěcha Filipa. Dienstbier, který je nejhlasitějším kritikem vstupu ČSSD do koalice s ANO, tam opět vytáhnul argumenty o tom, že Babiš porušuje koaliční smlouvu ještě před tím, než začala platit. To je pozoruhodná konstrukce – pokud neplatí, není co porušovat. Ve skutečnosti je to tak, že koaliční smlouva žádné personálie neobsahuje, tj. žádná jména ministrů ani za ANO, ani za ČSSD.
Vojtěch Filip, předseda komunistů, opět tvrdil, že před jmenováním Pocheho do pozice ministra „varoval“ Jana Hamáčka už v dubnu. Hamáček tvrdí, že se o jménech nikdy nejednalo a že je to „podraz“. Dienstbier na dotaz, zda věří Hamáčkovi, odpověděl, že „nemá důvod mu nevěřit“. Sám však připustil, že jméno Poche je zatíženo tak zvaným „kmotrovstvím“ v Praze. Praha ale silně podpořila vstup do koalice a funkce ministra pro Pocheho má být zřejmě jakousi odměnou za věrnost. Podobně jmenoval Bohuslav Sobotka i Milana Chovance, který „zradil“ lánské pučisty.
ČSSD má opět dvě možnosti a obě špatné. Buď ustoupí, ať už třeba tím, že se Poche sám vzdá kandidatury, nebo neustoupí a opustí koaliční projekt. Samozřejmě, nabízí se i nějaká třetí cesta – jiný ministr zahraničí z ČSSD a Poche jako jeho první náměstek – ale to příliš zavání „korytářstvím“. Energie, kterou Jan Hamáček a Jiří Zimola věnovali projektu koaliční vlády, se tak může rozplynout. Zásadní problém číslo 1, kterým byl podle závěru mimořádného sjezdu ČSSD Andrej Babiš včele koaliční vlády, obešlo vedení strany vypsáním referenda. Vněm se ukázalo, že 58% členů strany Babiš včele vlády nevadí. Kvůli osobě Miroslava Pocheho sotva ČSSD referendum vypíše. Nyní je to plně v odpovědnosti Hamáčka a Zimoly.
Ukazuje se, že Babiš mohl mít vládu s důvěrou už dávno, kdyby nepodlehl mediálnímu tlaku a tlaku některých svých spolustraníků o „fašistické“ SPD. Být podporován jednou extremistickou stranou nebo dvěma je v zásadě prašť jako uhoď. ČSSD má jiný problém - stala se pro řadu voličů zcela nevolitelnou a tím, co dnes provádí, jen potvrzuje, že její budoucnost je krajně nejistá. Bude-li Sobotka ten, kdo započal cestu marginalizace ČSSD, pak Hamáček a Zimola dotáhnou káru ČSSD z bláta 7 % do „louže nevolitelnosti“. Podzimní volby se blíží a s nimi padne verdikt voličů. Ten bude mnohem důležitější než jakékoliv referendum uvnitř ČSSD.
