Petr Robejšek – výborný analytik

Petr Robejšek se v článku Evropská unie, Česká Republika a Rusko zamýšlí nad tím, jaká by měla být česká pozice vůči Rusku.  Článek obsahuje excelentní analýzu situace. Přesto jsem na rozpacích.

Petr Robejšek je bezesporu skvělým analytikem.  Nyní založil politickou stranu s názvem Realisté , s níž se bude pravděpodobně ucházet o podporu voličů v nadcházejících volbách do poslanecké sněmovny na podzim letošního roku.  Jeho stať Evropská unie, Česká Republika a Rusko je mi obsahově velmi blízká.  Závěry v ní uvedené mají vysokou míru logiky. Přesto jsem na pochybách, zda Robejškova analýza není jen nádherným příkladem brilantního politického myšlení bez toho, aby dokázala oslovit voliče.

Je pravdou, že sankce vůči Rusku za okupaci Krymu jsou ze strany EU, ale i USA, jen jakousi politickou proklamací. Nikdo soudný v EU, ani nepříliš soudná administrativa odcházejícího prezidenta Baracka Obamy, nemohl očekávat, že sankce povedou ke stažení ruských vojáků z Krymu a jeho předání zpět do správy Ukrajiny.  Nicméně, hledání „rovnováhy“ mezi zájmy států v Evropě, nadto ve světě, je velmi složitá věc.

Absolvoval jsem řadu přednášek Petra Robejška (tímto ho alespoň na dálku zdravím) a pamatuji si z jeho přednášek o politice termín „porušení pravidel“ jako významný prvek ve strategii a plánování politických operací.

Úspěšní (alespoň částečně či trvale) byli v minulosti ti politici a ty politické systémy, které překvapily své soupeře na mezinárodním či národním poli tím, že porušily do té doby panující pravidla. Ruská bolševická revoluce a teror, který nastoupila, je jedním z příkladů „porušení pravidel“. Prozatímní vláda v ruském Petrohradě bolševiky, vedené Leninem, výrazně podcenila a očekávala, že budou hrát podle pravidel, která po svržení cara definovala. Hluboce se zmýlila a uvolnila tak síly, které na teritoriu bývalého SSSR a po druhé světové válce na téměř dvou třetinách zemské souše vybudovaly „svět míru a socialismu“.  Sovětský systém se logicky rozpadnul v okamžiku, kdy Michail Gorbačov porušil pravidla a dal svým satelitům „svobodu“ a přestal zasahovat do politiky sovětských satelitů.

Hitler porušil všechna do té doby Společností národů v Ženevě přijatá pravidla, remilitarizoval Německo, připojil bez odporu Rakousko, obsadil československé Sudety a nakonec zničil i pomnichovskou II. republiku, a to bez jediného výstřelu.

Ruský „úspěch“  - záměrně dávám do uvozovek – při obsazení Krymu a další destabilizaci Ukrajiny je založen na tom samém principu. Překvapený, a to doslova, Barack Obama a politici EU jen zírali na to, jak lze během čtrnácti dnů realizovat odtržení Krymu od Ukrajiny bez jediného výstřelu a ještě zorganizovat „quasireferendum“ o připojení k Rusku. Nikdo z nich totiž nepočítal s tím, že si to Vladimir Putin dovolí. Kromě toho, jednat o Ukrajině měl s Ruskem samozřejmě a především americký prezident a ne se nechat zastupovat Angelou Merkelovou a Francois Hollandem. To je další „chybička“ v politice Obamy zkorumpovaného Nobelovou cenou míru! Rusko správně Obamu odhadlo jako žvanila, který nic neudělá, A taky neudělal.

To hlavní, co mne ale skutečně ve vztahu k Robejškovi zajímá, je reálná šance jeho „Realistů“.  Bez vůdčí a charismatické osobnosti nedávám realisticky realistům žádnou šanci. Opět bych mohl zmínit premisu „porušení pravidel“, která rozhodla americké prezidentské volby. Nikdo z washingtonského establishmentu demokratických republikánů si nepřipouštěl, že se do boje o prezidentský úřad pustí člověk s tak problematickou minulostí jako Donald Trump. Až bylo pozdě a nyní mu již většina bývalých oponentů v Republikánské straně nadbíhá, jak jen to jde.  Náš Andrej Babiš je také zářným příkladem člověka, který se místo lobování u politiků vrhnul přímo do politiky osobně a má nakročeno být českým premiérem po letošních volbách. A stávající politické strany se ho snaží odstavit od moci zákony, které mají jeho propojení byznysu a politiky zastavit.  Jak pošetilé počínání. Babiš už dnes může s klidem své impérium předat rodině a 30% ve volbách ho stejně nemine.

Realisté bez silné osobnosti v čele nemají podle mého názoru žádnou šanci.  Možná je to další ODA nebo TOP 09. Velmi rád bych se ale mýlil!