Noční můra špiček EU – Donald Trump

 Nejen američtí Demokraté, ale dnes již špičky EU zažili, jak obtížné je jednat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Viní ho z „chaotičnosti“ jeho politiky.  Opravdu je tak chaotická?

Po jednání špiček NATO v Bruselu a návštěvě Donalda Trumpa ve Velké Británii se evropská média a liberální establishment opět chopil své příležitosti k tomu, aby nám „povyprávěl“ něco o špatných vlastnostech amerického prezidenta. Před jeho setkáním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem podle těchto zdrojů panují „obavy“ z toho, co případně by Trump mohl s Putinem dohodnout.

Jednání NATO v Bruselu bylo demonstrací síly amerického prezidenta. Ten neopomněl svým spojencům připomenout, že jsou to Spojené státy, které do rozpočtu NATO přispívají bezmála sedmdesáti procenty. Ve chvíli, kdy probíhala jednání o přidružení dalších států k alianci, Trump prohlásil, že ho zajímají finance a podle českého premiéra Andreje Babiše začal „zkoušet“ jednotlivé lídry členských států, kolik přispívají do rozpočtu NATO a jaký je jejich podíl obranných výdajů na HDP. Trump navíc spojil opět otázku negativního salda Spojených států při obchodování s EU a prohlásil, že jednou z cest jak toto saldo v neprospěch USA zlepšit je to, aby evropští členové NATO kupovali vojenskou techniku z USA.  Mimochodem, Slovensko jako by „tušilo“ přání amerického prezidenta a rozhodlo se nakoupit stíhačky z USA. To si slovenský premiér určitě u Trumpa šplhnul.

Rozhodně je sympatické, že v kakofonii ryku liberálů a médií o „chaotickém“ Trumpovi český velvyslanec u NATO Jiří Šedivý v rozhovoru pro ČT prohlásil, že má americký prezident pravdu – většina členských států NATO své závazky vůči alianci neplní a je tudíž jen logické, že Trump není s touto situací spokojen.

Trump se potom přesunul na návštěvu Velké Británie. Nejprve si „zatweetoval“ o tom, že britská premiérka nezvolila „správný postup“ při jednání s EU. To vzbudilo značný odpor v jistých kruzích (hádejme jakých!), že se Trump „vměšuje do britské politiky“. Mimochodem, to je další zajímavý jev evropské politiky – evropští lídři jsou plni rad, jak by měl Donald Trump postupovat, co by měl říkat a komu se „klanět“. Když ale Trump něco řekne nebo napíše na jejich adresu, ihned se ozve ryk o „vměšování do vnitřních záležitostí“. Při osobním jednání Trumpa s britskou premiérkou pak Trump prohlásil, že je na Británii, jaký zvolí postup při vyjednávání s EU. Jak Mayová prozradila, Trump jí řekl, že by měla EU žalovat a ne s ní vyjednávat.

V rozvoru pro stanici CBS, který byl předtočen před jeho cestou do Evropy a odvysílán až během Trumpovy cesty, se Trump velmi „zle“ vyjádřil na adresu EU, když jí označil za obchodního nepřítele. To předseda Evropské rady Donald Tusk „nevydýchal“ a zredukoval Trumpovo tvrzení, že EU je nepřítelem USA na „fake news“.

Trump pak navštívil britskou panovnici a média mu vyčetla, že se dopustil porušení dvorní etikety tím, že při přehlídce šel před královnou (podle snímků bych to tipoval tak na 10 cm!) a že pak médiím poskytl informaci o tom, o čem s královnou hovořil. Prostě buran Trump!

Před jednáním s Vladimirem Putinem pak američtí Demokraté vyzvali mnohokrát Trumpa k tomu, aby schůzku odřekl. Hillary Clintonová, poražená kandidátka na prezidenta USA, pak dala „k lepšímu“, zda Trump ví za „jaký tým kope“. Trump sám nemá podle všeho příliš velká očekávání od setkání s Putinem, ale doufá v pokrok. Za anexi Krymu činí odpovědného Baracka Obamu , svého předchůdce. Byl to právě Barack Obama, který se naposledy sešel s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem v Praze v čase, kdy mu Nobelova nadace udělila cenu míru. S Putinem se však Obama nesetkal nikdy.

Zdá se, že špičky EU stále nemohou uvěřit tomu, že je Trump fakticky nemá rád. Že raději než s nimi jedná s jednotlivými lídry zemí EU, oblíbil si zejména Emmanuela Macrona z Francie. Přátelství Trump měří podle toho, jak si Spojené státy vedou v obchodu s jednotlivými regiony. Nezapře v sobě svou podnikatelskou minulost. Každopádně, do stojatých vod politiky před svým nástupem do funkce vnesl neklid. A toho se zřejmě špičky EU bojí ze všeho nejvíce – netuší totiž, zda přežijí další volby do Evropského parlamentu v příštím roce.