K setkání Trumpa s Putinem: Chtějí američtí liberálové válku s Ruskem?

 Podle některých výroků z amerických médií je zřejmé, že ve Spojených státech vrcholí nenávistná kampaň proti Donaldu Trumpovi. Znějí obvinění ze zrady amerických zájmů od demokratů i od některých republikánů.

Vrcholné setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem skončilo. Jeho výsledky, pokud tímto výsledkem budeme chápat tiskovou konferenci Trumpa a Putina po jednání, tvrdě kritizují americká liberální média a většina zákonodárců Demokratické strany. I mezi senátory za Republikány znějí hlasy, že Trump „zradil“ Spojené státy.  Zdá se, že setkání Trumpa s Putinem je zřejmě poslední fáze ostudné protitrumpovské kampaně. Výzvy demokratických politiků, aby Trump setkání zrušil a kampaň v tak zvaných liberálních médiích (CNN, The New York Times a další) nahrává tomu, že se „liberálové“ pokusí před podzimními volbami v USA zahájit s americkým prezidentem proces impeachmentu. Tak hodnotím názory, že Trump „zradil USA“ například tím, že nevyjádřil jednoznačnou podporu FBI a jejímu vyšetřování údajného ruského vlivu na americké prezidentské volby. Připomeňme, že v FBI byli agenti, kteří spolu komunikovali stylem, že Trump se nikdy nesmí stát prezidentem. Takové policii bych také nevěřil, zvláště poté, co česká policie má na svědomí pád vlády Petra Nečase a nástup hnutí ANO s Andrejem Babišem včele.

Podívejme se proto na světové neuralgické body:

1.      Okupace Krymu - okupace Krymu z časného jara 2014 proběhla bez jediného výstřelu. Rusko využilo oslabení centrální vlády v Kyjevě (pád „proruského prezidenta“) a pomocí „dobrovolníků“ v uniformách bez výložek obsadilo Krym a zrežírovalo referendum, v němž se Rusové žijící na Krymu přihlásili k Rusku. Tehdejší americký prezident Barack Obama se nezmohl vlastně vůbec na nic a nechal jednání o ukrajinské krizi na bedrech Německa a Francie pod patronací Běloruska. Nic z ujednání o řešení ukrajinské krize v tomto formátu se nenaplnilo- například se v dohodách mluvilo o tom, že Ukrajina získá zpátky svrchovanost na své hranici s Ruskem v Donbasu. Donbas je stále ruský a postupně prorůstá s Ruskou federací. Nikdo z tak zvaných korektních médií to německé kancléřce nejen nevyčítá, ale dokonce ani nepřipomíná. Jaké tedy mají cenu proklamace o tom, že v časech Donalda Trumpa v Bílém domě musí být EU „jednotná“.

2.      Ruská hrozba - s okupací Krymu a válkou na východě Ukrajiny se dostala do popředí tak zvaná ruská hrozba. Ne, že by vojenská síla Ruska nestála za řeč. Nicméně, teprve ukrajinská krize ukončila přítomnost ruských zástupců u NATO. Z Ruska se přes noc stala největší hrozba. Tehdy koloval takový „vtip“ - jak půl miliardy Evropanů žádá tři sta milionů Američanů, aby jim pomohli se sto padesáti miliony Rusů. Ruska se obávají pobaltské státy a právem. Už jednou zažily ruskou okupaci a ta se také protáhla na padesát let.  Nicméně, první reakce Západu v éře Obamy byla asymetrická - na vojenskou politiku Ruska zareagovala vyhlášením sankcí. A právě zde je potřeba připomenout, že poněkud zvláštních - sankce se například vůbec nedotkly německých investic do plynovodu Baltským mořem. Toho plynovodu, který oprávněně kritizuje Trump jako další závislost Německa na Rusku, kterého se to samé Německo údajně obává a požaduje, aby ho Spojené státy a NATO před Ruskem bránilo. To je velmi podivná situace.

3.      Obchodní válka - Evropu natolik pobouřil Trumpův projev pro CBS, kde EU nazval obchodním nepřítelem , že je to bezmála hlavní zpráva dne. Donald Tusk, předseda Evropské rady, dokonce napsal, že USA a EU jsou přátelé a kdo tvrdí opak, šíří „fake news“. Delegace EU na čele s předsedou Evropské komise Jean Claude Junckerem a právě s Tuskem byla tou dobou v Číně, aby jednala o „zabránění obchodní války“. Jen tak mimochodem ze zpráv uniklo, že saldo obchodu EU s Čínou dosáhlo podobně jako saldo USA s Čínou v roce 2017 svou pro EU nejhorší bilanci. A že Čína udržuje pro zboží z EU vysoká cla a některé ještě dokonce zvýšila. To je čítankový případ evropské politiky - tak dlouho se EU zasazuje oi odstranění celních bariér, že se dopracovala k nejhoršímu výsledku obchodní bilance a Čína brání dovozu z EU cly? Právě proto štve Trump evropské politiky, protože říká věci podle svého a nikomu včetně „přátel“ z EU nepodkuřuje, jak to dělal Obama?

4.      Islámský stát a Sýrie - v době, kdy syrský režim poprvé prokazatelně použil chemické zbraně proti svému obyvatelstvu, se dokonce i tehdejší významná členka Demokratické strany a pozdější kandidátka na prezidenta USA Hillary Clintonová vyjadřovala pro intervenci v Sýrii. Obama odmítl a situace v Sýrii se během krátkého období dramaticky změnila. Islámský stát ovládnul velké části Sýrie a syrský režim byl před zhroucením. Zasáhlo Rusko a pomohlo Asadovi překonat nejhorší krizi a syrský režim postupně s ruskou i íránskou pomocí porazil „rebely“. Islámský stát se předmětem zájmu Ruska stal  později a na východě Sýrie ho porazily kurdské milice s podporou USA. Do bojů pak zasáhlo i Turecko a to dnes kontroluje syrské pohraniční s Tureckem a usiluje o jeho začlenění k Turecku.  Trump podle všeho naléhal na Putina, aby garantoval bezpečnost Izraele a omezil aktivity Íránu v Sýrii. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je v Moskvě co dva měsíce a snaží se na Putinovi získat příslib o garanci bezpečnosti pro svůj stát. V den jednání Trumpa s Putinem provedlo izraelské letectvo desítky náletů na oblast v Sýrii kolem města Allepo.

5.      USA - od „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí k Trumpovi“. Spojené státy díky „korektním“ liberálním médiím prošly v éře Baracka Obamy cestou dalšího „upevňování“ multikulturalismu a politického liberalismu, což v podmínkách USA znamená silný příklon doleva. Příkladem toho byla i Obamova reforma zdravotnictví, která do systému zapojila nově několik desítek milionů obyvatel USA.  Na rozdíl od předpokladů se zdravotní pojištění pro všechny poněkud prodražilo a stalo se trnem v oku Republikánům. Nicméně, pokus Trumpa nahradit tak zvanou Obamacare se nezdařil díky kverulantům v Republikánské straně, kde je pravidelně proti senátor John McCain.  Po porážce Clintonové ve volbách však Demokratická strana rozehrála hru o vlivu Ruska na volby v USA. Tak zvaná Muellerova komise šetří a šetří a stále více je zřejmé, že nic na Trumpa nemá. Obvinění proti 12 „agentům“ Ruska, kteří údajně napadli počítače Demokratické strany, mělo působit na to, aby setkání Trumpa s Putinem zkrachovalo ještě dříve, než začalo. Protiruská hysterie Demokratické strany už dosáhla úrovně, v níž je ochotna zajít až k vyhlášení impeachmentu proti Trumpovi. Zatímní většina Demokratické strany impeachment považovala spíše za výhodu pro Trumpa. To se může po jednání Trumpa s Putinem změnit - „korektní média“ prahnou po skalpu Trumpa a je jistě připravena obrovská mediální masáž veřejnosti. Zda nakonec Demokratická strana k impeachmentu přistoupí, se sice ještě ukáže, nicméně přípravy již proběhly. Připomeňme, že již vloni na podzim vyvolala nejlevicovější část Demokratické strany hlasování o zahájení impeachmentu proti Trumpovi v Kongresu a proti hlasovala i většina této strany. To se může po jednání Trumpa s Putinem změnit.

Z výše uvedeného plyne jeden velmi nebezpečný moment. Politika Demokratické strany založená na konfrontaci doma s Trumpem a venku s Ruskem má za cíl poškodit rusko-americké vztahy natolik, aby uvízly v bodě těžké studené války s rizikem horkého konfliktu. Je svým způsobem i zajímavé, že je to opět prezident za Republikánskou stranu, který se snaží jednat s Ruskem, když to byl kdysi právě Ronald Reagan za tuto stranu, který zahájil odzbrojovací rozhovory s Michailem Gorbačovem a zahájil tím éru, na jejímž konci byl pád železné opony a rozpad Sovětského svazu.

Zcela jistě by za rozbor stála i otázka ilegální migrace, díky níž Trump boduje v řadě konzervativních států USA. Po setkání s Putinem čeká Donalda Trumpa nejtěžší boj na půdě Kongresu jednak, aby obhájil svůj postup a aby udržel iniciativu ve svých rukách. Nebude to mít vůbec snadné.