Ivo Ištvan, díky jehož práci padla Nečasova vláda, opět neuspěl se svou žalobou a soud vynesl nad nynější ženou Petra Nečase osvobozující rozsudek. Ivo Ištvan by měl odstoupit.
Olomoucké vrchní státní zastupitelství s Ivo Ištvanem v čele opět selhalo. Po osvobození bývalých poslanců ODS a dohodě o vyplacení statisícových náhrad za jejich vazební stíhání se opět soud k žalobě vůči Janě Nečasové vyjádřil tak, že nebyly předloženy žádné jasné důkazy o tom, že byla zneužita vojenská rozvědka. Pokud Ištvan tvrdí, že dostatek důkazů bylo shromážděno, je nutné se ptát, proč již druhý soud rozhodl ve prospěch obžalovaných v aféře, díky níž Petr Nečas podal demisi. A přišly předčasné volby, které marginalizovaly do té doby vládnoucí pravici.
Další otázkou je, proč soud před vynesením osvobozující rozsudku nad Janou Nečasovou považoval za nutné opět kalit éter odposlechy Nečasové, včetně telefonátů s Petrem Nečasem. Byl to ostatně festival trapnosti, který se hodil do krámu maximálně nynější vládní koalici. Jana Nečasová úkolovala zpravodajce z pozice neoficiální partnerky Petra Nečase a ti pro ni jako zbabělci pracovali „na ulici“. Nečasová byla ostatně „na peníze“, takže to bylo v režimu, že si to prostě přeje podobně, jako jí její podřízení uklízeli a prali. Za soukromé detektivy by musela platit a to se jí evidentně nechtělo.
Nyní má Ištvan na Nečasovou už jenom daňový „podvod“, tj. neplacení darovací daně z darů, které jí byly poskytovány z titulu Nečasovy neoficiální partnerky. Zde jí hrozí paradoxně nejvyšší trest, a to až deset let. Po blamáži s trafikami, nyní s Janou Nečasovou, by měl sám Ivo Ištvan přiznat svou odpovědnost za to, že naprosto skandálním způsobem na základě pro soud nedostatečných důkazů a divokých trestních konstrukcí ovlivnil českou politiku.
Vedlejším efektem kauzy Jany Nečasové je to, že se republika mohla bavit na účet bývalého premiéra, který se vztahem se svou někdejší podřízenou dostal „do dějin“ jako slaboučký muž, na kterého stačilo houknout do telefonu a okamžitě se „postavil do latě“. Nic to ale nemění na tom, že vrchní statní zastupitelství vykonstruovalo obludný případ ve stylu někdejších politických procesů z doby nástupu bolševika. Tehdy se za nic sekali hlavy, dnes „pouze“ padla vláda.
