Falešný pocit bezpečí plodí nebezpečí
Pavel Telička, Tomáš Prouza a Alexander Vondra se sešli k diskusi o Brexitu a Donaldu Trumpovi na ČT24 v pořadu Události, komentáře. Nejslabším článkem diskuse byl právě Prouza, který s vážnou tváří tvrdil, že je potřeba vyčkat na to co bude položeno na jednací stůl z britské strany a teprve poté přijde čas se vyjádřit. Pavel Telička argumentoval přeci jenom lépe a nejlépe si bezesporu počínal Alexander Vondra. Prohlásil, že z jeho pozice pouhého pozorovatele si je schopen najít na internetu stanovisko britské vlády k jednání o vystoupení Velké Británie z EU, ale není schopen nalézt jedinou věcnou informaci o tom, jaké jsou požadavky české vlády.
Tímto se demonstruje jedna velice zásadní vada evropských politiků, kteří v jednotlivých státech EU dosud drží politickou moc. Ta je jen pokračováním ještě do nedávna praktikované hry o „zlé EU“, která nás nutí přijmout to či ono. Jen před asi dvěma lety skončila hra na to, co se zase musí přijmout z evropské legislativy. Většinou existoval jasný rámec této hry - kvůli evropské legislativě musíme přijmout to či ono (s podtitulem „nedá se s tím nic dělat“). Mezi lidmi tak vzrůstala averze vůči „Bruselu“ právě proto, že vláda nehájila nové zákony či směrnice proto, aby obhájila jejich existenci jasnými a pádnými argumenty, ale pouze jako „úlitbu“ požadavkům „Bruselu“.
Možná, že jste již také všimli toho, že migrační krize roku 2015 zcela změnila situaci. Najednou už z vlády neslyšíme o „přejímání evropské legislativy“ téměř nic snad s jedinou výjimkou protikuřáckého zákona. Naopak, vláda je velkým kritikem kvót a obecně řešení migrační krize na principu solidarity (třeba i ekonomicky vynucované). Je to ale ve skutečnosti jenom změna znaménka. Vláda dnes ze sebezáchovných důvodů vystupuje jako „odpůrce bruselské byrokracie“, ale opět nabízí jen v míře menší než malé vlastní pohled na řešení.
V pozadí takovéhoto postoje k EU a ke špičkám evropské politiky je však ukryta lenivost. Jistou dobu se zdálo, že vše plyne naprosto správným směrem, naše země dostává z „Bruselu“ mnohem více finančních prostředků než do společné pokladny EU platí, evropská legislativa „funguje“ (teprve migrační krize odhalila, že ne), až na „drobnosti“ Řecka a jemu podobných stále „rosteme“ a je nám spolu v Evropě dobře. Migrační krize, těsně po finanční a ekonomické krizi, která skončila „patem“ a dalším subvencováním nefungující řecké ekonomiky a rusko-ukrajinská válka, nalezla EU ve velmi oslabené pozici. Lenost, jízda ve „vyjetých kolejích“ nejen české „standardní politiky“ vyprodukovala Brexit a vzestup dalších politických stran, které požadují radikální změnu fungování EU. Jakoby EU začala pykat za hříchy svých někdejších vůdců. Ti se snažili vnést do nové Evropy po pádu komunismu více spolupráce a unifikace s cílem zamezit budoucím velkým válečným konfliktům na evropském teritoriu. Dnes je ale nemalou částí evropské veřejnosti tato politika odmítána a ve světle migrační krize, spojené s faktickým poklesem bezpečnosti v řadě zemí EU, prochází EU zřejmě nejtěžší zkouškou své existence.
Podobně i nástup Donalda Trumpa ukázal na „překvapení“, které se v hlavách evropských politiků z Trumpa urodilo. Jasně tuto pozici deklaroval právě Pavel Telička, když postoj nového amerického prezidenta proti „globalizaci“ označil za nečekaný a chybný. Zde se ukazuje, jak realita doběhla apologety globalizace. Ta byla svého času velmi prospěšná pro východoevropské ekonomiky, když umožnila alespoň částečně těžit z výsledků Západu do roku 1989. Další a ještě masivnější odliv kapitálu do Asie s cílem využít ještě levnější pracovní sílu, byl skvělou zprávou pro západní byznysmeny a ekonomické teorie podporující „nevyhnutelnost globalizace“. Globalizace také vedla k tomu, že se zvýšila i vzdělanost a úroveň v zemích mimo Západ a současně se v řadě afrických a asijských zemí rozpoutaly válečné konflikty, někdy i s přispěním Západu, které byly a jsou o tom, kdo bude v těchto zemích z přínosu globalizace profitovat. Bída a války pak najednou zvedly mohutnou vlnu migrace do evropského ráje a na to prostě nebyla a není EU jako celek připravená.
Nechá se „globalizace“ zastavit? Má nejmocnější politik světa, jakým americký prezident bezesporu je, šanci něco na „obecně platné“ globalizaci něco změnit? V časech, kdy mu ne v Rusku ale zejména v Číně vyrostla bezesporu obrovská ekonomická síla? Zatím mu liberálové v USA i EU tvrdí, že je to proti lidským právům. Že svět už je o čtyřicet let dál.
Falešný pocit bezpečí a skvělé budoucnosti, který v posledních dvou letech dostal zejména v EU těžký zásah, je stále ještě přiživován těmi politiky, kteří svět počátku dvacátého prvního století vytvářeli. A přesto je nutné nahradit onen falešný pocit bezpečí a vlády lidských práv „ať to stojí, co to stojí“ novou politikou, která vezme v úvahu současný stav světa ohroženého islámským terorismem. Jde zejména o situaci, v níž lidská práva přiznáváme i zásadním odpůrcům hodnot Západu, kteří se neštítí žádného zločinu. A to je zřejmě onen zásadní konflikt dnešní doby.
Jan Bartoň
STAN nejen bez cenzury ale i bez respektu k premiérovi
Vytvořením zmocněnce pro zavedení eura na naprosto nepotřebném Ministerstvu pro evropské záležitosti dovršili politici STAN komplot proti vládě, v níž sedí.
Jan Bartoň
Propagandista Visingr opět perlí
Údajný expert na současné válečné konflikty Lukáš Visingr se opět po neúspěchu své propagandistické akce kolem vývoje na Ukrajině probudil a tvrdí, že útok USA na Írán je jen otázkou času.
Jan Bartoň
Z tisku: Postavíme jádro! Za 36 měsíců napadne Rusko NATO!
Dávám čtenářům k dispozici dvě mediální zprávy, které kolovaly či kolují na internetu. Tou první je, že se Česko zcela zaměří na jádro ve výrobě elektřiny. Tou druhou je názor generála, že Rusko napadne NATO.
Jan Bartoň
Prezident nedělá ostudu - ale to už dávno nestačí
Jak hluboko klesla naše politika je patrné zejména na komentářích o (ne)činnosti vlády a prezidenta. Ostrá kritika je vyvažována tím, že nám Pavel a Fiala nedělají na rozdíl od svých předchůdců ostudu.
Jan Bartoň
Když se z turistiky stane sběr odpadu
Většinu víkendů, pokud to počasí jen trochu dovolí, trávíme se ženou na pěších výletech v dosahu našeho bydliště. V sobotu 27.ledna jsme tak zamířili na hrad Helfenburk u Úštěku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 2655
- Celková karma 31,52
- Průměrná čtenost 2019x