- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Střet zájmů podle nového nařízení Evropské komise, které platí od srpna letošního roku, jsem již glosoval zde. Je to norma, která v případě dobré vůle vylučuje z rozhodovacího procesu téměř každého evropského politika. Zejména větička o tom, že střet zájmů může být i v případě „citových a politických vazeb“ je v tomto směru „nejvýživnější“.
Cílená aktivita českých opozičních politiků a neziskových organizací nakonec vedla k „toužebnému cíli“. Na jednání Evropského parlamentu, této instituce s fakticky minimálními pravomocemi, ale o to většími mediálními ohlasy, se dostal střet zájmů českého premiéra Andreje Babiše. Jakou rezoluci parlament přijme je vlastně jedno. Jedná se o doporučení, které Evropská komise může i nemusí vzít do úvahy. Již před přijetím rezoluce ale evropský komisař pro rozpočet Günther Oettinger prohlásil, že Evropská komise do „vyjasnění případu“ nebude společnostem v holdingu Agrofert vyplácet žádné dotace. To samo o sobě je stanovisko, které hrubě poškozuje Českou republiku a společnost Agrofert jistě využije všechny právní prostředky k tomu, aby se tak nestalo.
Velmi mne v souvislosti s projednáváním kauzy „Antibabiš“ zaujala některá vystoupení českých europoslanců. Pominu ty, kteří jsou za hnutí ANO a soustředím se na dva pány, a to Jana Zahradila z ODS a Stanislava Polčáka z TOP 09.
Polčák tvrdí, že Babiš je ve střetu zájmů podle nového právního nařízení Evropské komise a tudíž Babišovy firmy nemohou čerpat dotace z evropského rozpočtu. Jde o to, že Babiš, jako osoba obmyšlená, má stále zájem na tom, aby Agrofert prosperoval, a z pozice premiéra může ovlivňovat dotace pro svůj bývalý holding. Ještě zapomněl zdůraznit, že má Babiš citovou vazbu k Agrofertu, který vybudoval. Pak by to bylo „dokonalé“.
Zahradil vystoupil na plénu Evropského parlamentu s tvrzením, že Babišova kauza není produktem „udavačství“ českých opozičních stran, ale na jednání ho přeložila frakce zelených. To je krásným příkladem popření zákulisních dohod, které fungují v každém parlamentu. Například v českém se nyní bude hlasovat o zdanění církevních restitucí na základě návrhu KSČM, nikoli vlády. Všichni ale víme, že je to tak domluvené. Česká opozice tak postupovala stejně a zajistila si, aby s tím na plénu vyrukovala frakce, v níž není ani jeden český poslanec. Zelení u nás totiž voličsky netáhnou, zatímco v Německu dnes mají preference kolem 20%.
Zahradil velmi často kritizuje nadřazování evropských norem normám národních států. V případě migrace a kvót tak stanovisko Evropské komise kritizoval. U Babiše mu náhle nadřazení evropských norem vůči českému právu nevadí a chce, aby rozdělování dotací bylo „průhledné“. Obávám se, že dotace jsou i na úrovni EU v zásadě naprosto neprůhledné a právě v zemědělském sektoru výrazně přilepšují zemědělcům ze starých členských zemí EU. Pominu-li to, že dotace jsou pokřivením trhu a vedou k zakonzervování stavu, který by byl bez dotací neudržitelný, je práce českých opozičních poslanců v naprostém protikladu k zájmům Česka. Vlastní-li Agrofert nějakou zemědělskou půdu a má-li nárok na dotaci právě z tohoto titulu, její odepření by znevýhodnilo českou společnost vůči podobným zahraničním subjektům.
Zatímco stanovisko Polčáka je konsistentní s jeho dlouhodobými postoji „proevropského politika“ (hlasování pro kvóty), stanovisko Zahradila je účelové – někdy se evropské právo „hodí“, jindy „nehodí“. Jako příklad „kompromisu“ se předseda EK Jean Claude Juncker pochlubil tím, že nalezl dohodu s italským premiérem. Místo plánovaného deficitu 2,4% HDP bude podle této dohody deficit „jenom“ 2,04%. Pánové si „pohráli“ s desetinou čárkou! Italský rozpočet i přesto bude porušovat pravidla eurozóny. To je zásadním nebezpečím pro stabilitu eura a údajný střet zájmů Babiše je proti tomu úplná pitomost.
Takto selektivně tedy EU pracuje a právě proto si její politiky nikdo příliš neváží.
Další články autora |