Už dlouho přemýšlím, jak bych Vám nejlépe přiblížila, proč mi nepřipadá dobré dávat děti do ústavů, a napadlo mě tohle přirovnání.. Je podle mě docela trefné! Mám věřit, že naši PROÚSTAVNÍ spoluobčané, kteří mají pocit, že dětem v ústavních zařízeních nic nechybí, přejí něco podobného sami sobě - ve stáří? Určitě se vám taková budoucnost velmi zamlouvá a neumíte si představit, že by to mohlo být jinak.
KOJENECKÝ ÚSTAV ( nyní se jim říká Dětské centrum ) ja taková LDN: určitě se těšíte na společný pokoj s 5-6 spolupacienty, kteří mají své specifika - např. nemoc, úzkost, strach, nespokojenost atd. Ale to vám zajisté nevadí, protože je tam s vámi kvalifikovaná pracovnice ( která je "ohlídaná" kolegyněmi ). Ta vám zajistí stravu, hygienu a ošetřovatelskou i zdravotnickou péči. Dokonce i pravidelné vizity lékařů. A ještě k tomu - jednou týdně, příjde DOBROVOLNÍK, který vás třeba pohladí, dojde s vámi na procházku a popovídá si. Budete mít pěkný vybavení. Co víc si přát !
KLOKÁNEK je zase takový DŮM SENIORŮ, tam už není úplně odborný personál ( také je "ohlídaný"), ale zase výhodou je, že na pokoji budete cca čtyři spolubydlící, ovšem ti také mají své problémy. Opět dostanete stravu, péči hygienickou i ošetřovatelskou. Procházky i komunikace budou asi častější.
Zajisté vás bude těšit , že máte na matrice napsané své děti, které vás přijdou párkrát do roka navštívit ( možná ). Určitě vám to psychicky bude pomáhat a nebudete pociťovat žádný smutek, protože co je úředně napsáno - to vám stačí. ( Tak jako miminka v ústavech mají své rodiče - nejsou právně volné ). Nic vám určitě nebude chybět ! Proč taky, vždyť život není o ničem jiném než o základním potřebách ( strava, hygiena a hlavně ti odborníci).
Doufám, že vy, kteří máte pocit, že dětem v ústavní odborné péči nemůže nic chybět, přejete totéž i sami sobě či vašim nejbližším ! Nebo ne? Představujete si svoje stáří jinak? Aha...
Znám mnoho lidí, kteří museli dát své rodiče do zařízení, byli z toho vždy, velmi smutní a měli výčitky. Pokud by měli jinou možnost - rádi by jí využili.
Proč zatracovat tu jinou možnost pro nevinné, bezmocné děti, když tu je. Jsou zde ochotní a schopní lidé, kteří jim dají individuální péči do doby než můžou jít do definitivní rodiny - říká se jim pěstouni na přechodnou dobu.
Pro pořádek – rozhodně nechci tvrdit, že zaměstnanci ústavů (a jiných zařízení ) nedělají, co můžou; v některých případech to prostě jinak nejde.
Tvrdím ale, že každý, kdo by měl možnost zůstat v domácím prostředí, kde se o něj postará pečující osoba, bude rád. Ať už je nemocný, postižený, nemohoucí, nebo starý...nebo miminko!
