Naše političky, které jsou proti přechodné pěstounské péči ( ještě jasně neformulovaly proč ), ale zároveň, nemohou přiznat, že jsou pro ústavní péči....Mají nápad : Adoptivní matko, staneš se přechodným pěstounem, at´chceš nebo ne !
Jak si to ty "moudré" ženy, matky, političky představují ?
Modelová situace :
Je žena ( manželé ), která by ráda dítě, ale nedaří se. Několik let se snaží, několik let čeká na osvojení...až na stane den D. Pojede si pro miminko do porodnice, kde také dostane informaci, že biologická matka a i rodina, má několik ochranných zákonných lhůt, kdy si pro dítě můžou přijít. Nakolik jí to stresuje, záleží na její povaze.
Přiveze si miminko domů, nastoupí na mateřskou dovolenou a pečuje o dětátko, jak nejlépe umí. Předpokládám, že emoce s ní velmi cloumají. Čas běží, štastná rodinka funguje.
Za pár měsíců - 4,5,6,7,8 atd. zavolá sociální pracovnice, že se miminko bude vracet do biologické rodiny.
Neumím si představit, jak se dá tato situace psychicky zvládnout ? Jak je možné dítě, které CHCETE předat bez stresu, křiku a v pohodě ? - Tak, aby dítě, které je předáváno nemělo pocit, že se děje něco zlého ?
I kdyby se to povedlo, a osvojitelka se z toho nesložila. Zruší mateřskou, půjde zase do práce. A bude čekat na další opuštěné dítě, opět s lhůtami než bude moci být definitivně svěřené ??
Kolikrát to lze zvládnout ?
Hlavně nerozumím argumentům:
1/ říká se, že přechodní pěstouni jsou ( např. bezcitní ), když mohou dítě předat. Ti už, ale mají své rodičovství naplněné a vědí do čeho jdou. Kdežto budoucí osvojitelé na toto naplnění čekají a přesto by měli být schopni vše ustát ?
2/ často se mluví o ochraně dítěte, aby nemělo stres z předávání. A právě tyto " ochránkyně ", chtějí dítě vystavit situacím, kde se o něj budou " PRÁT " dvě matky.
Opravdu si někdo myslí, že je to lepší ?
( Jen tak mmch. tato možnost tu již je, jenže osvojitelé jí moc nevyužívají, z pochopitelných důvodů.)
Dostávám otázku, proč proti nám někteří politici vystupují. Jediná logická odpověd´ je, že zatím musí stát ÚSTAVNÍ lobby, protože nikomu jinému pěstounská péče nekonkuruje.
A je velmi, velmi smutné, že při přípravě novely zákona mají velké slovo právě zaměstnanci ústavů.
Bohužel, děti jsou až na posledním místě.
Protože špatný vliv - ústavní výchovy na správný vývoj dítěte ani tito odpůrci nezpochybňují- což je paradoxní....
