Proč zvířata, na rozdíl od lidí, nepořádají přehlídky homosexuálů

aneb Proč člověk, na rozdíl od zvířat, pořádá přehlídky homosexuálů, ale nejen homosexuálů.

Příroda řídí živé tvory dvěma zásadními pudy, a to pudem sebezáchovy a pudem sexuálním, či rozmnožovacím. Děti mají oba pudy ne zcela výborně vyvinuté, a tak se díky jim projevují někdy všelijak. I zvíře v touze žít vletí rovnou do páry nad hrncem nebo pod rozjeté auto, řízeno pudem sebezáchovy, nicméně poněkud kontraproduktivně. I zvířata vykazují homosexuální chování, řízeno pudem rozmnožovacím, nicméně poněkud kontraproduktivně.

Důležité je, že homosexuální chování u všech druhů je v nepatrné menšině, proto druh se rozmnožuje díky většinovému chování takzvanému normálnímu, řekněme očekávanému, ať nevymezujeme, co je normální, a co naopak nikoliv. Raději si pro další popis vypůjčím termíny chování očekávané a chování jiné, tím snad nevyvolám bouři v diskuzi pod článkem na téma, jestli nejsem skrytá lesba, případně lesba, která o sobě neví.

V současné době v široké české společnosti v ČR panuje atmosféra, kdy lidé s očekávaným sexuálním chováním jakž takž zachovávají pokračování rodu a docela dobře tolerují své spoluobčany, vykazující jiné sexuální chování. V přírodě to takhle běží snad mezi všemi druhy.

Ve smečce psů jsem nikdy nepozorovala, že by se některý jedinec trhnul a naběhl pokousat či rozehnat pár, který se pustil do homosexuální aktivity. Pravda, také jsem nepozorovala, že by někteří homosexuálně se projevující psi nebo feny stavěli své chování ostatním na odiv, zaujímali místo uprostřed smečky či na vyvýšeném místě a třeba ještě s podporou nějakého alfa samce organizovali pro ostatní psí přednášku, jak a proč oni dělají tohle, zatímco všichni ostatní, nenápadití moulové, to dělají tak naivně a hloupě, nezáživně, tuctově a jaksi účelově, tupě, bez smyslu pro parádu - přehlídku a divadelní představení.

Tahle představa by možná někoho při nejmenším rozesmála, ale jak se zdá, měla by při nejmenším varovat. Tedy alespoň tam, kde homosexuální jedinci vystavují na odiv veřejnosti svoje sexuální chování. Stejně tak je podivné, jestliže společnost takové chování začne obdivovat, protežovat, podporovat, zaštiťovat a podobně upřednostňovat před chováním ve smyslu podpory rozmnožovacího pudu očekávaným.

Když se vrátím ke smečce psů, pak homosexuální jednání jedinců nijak nezakládá důvod, aby smečky tyto jedince šikanovala či nepustila k misce se žrádlem či vodou, nebo nedej bože se na ně sesypala a vyštvala je ze svého středu na okraj své společnosti. Proto snad není důvod ani v lidské společnosti homosexuální chování nějak stíhat, či homosexuální jedince vytlačovat na okraj lidské smečky.

Ani v ČR nejsou homosexuálové nijak šikanováni či hnání na okraj společnosti. Proto se část společnosti ptá, proč pociťují potřebu rozpoutávat takový humbuk, jaký se jim povedlo rozpoutat akcí Prague Pride. Stejně tak se společnost ptá, proč primátor hlavního města republiky pociťuje potřebu takovou akci zaštítit a proč na vzniklou situaci, kterou svým podivným rozhodnutím značně přiživil, nemůže reagovat s výmluvou na dovolenou.

Část společnosti se také podivuje nad ostrým vymezením se jiných politiků proti akci oslavující homosexuální chování, která si do názvu vetkla i slovo Prague. Mně při širším pohledu na problematiku lidské homosexuality připadá, že ani na jedné straně de facto nejde o toleranci těch, co se chovají jinak, jako tomu je beze sporu mezi psy a nejspíše i jinými zvířaty. Člověk to vše bere jaksi bojovněji, zřejmě pro jinou lidskou vlastnost. A tou je chtění ovládat a diktovat.

Proto zřejmě také vysocí politici využili skupinu exhibicionisticky naladěných homosexuálních jedinců k vlastnímu zviditelnění se a k pokusu zvrátit veřejné mínění ve svůj prospěch. Tak se stalo, že Prague Pride není ani tak oslavou tolerance většiny vůči menšině, jako spíše exhibicí menšiny před většinou, a to exhibicí i vysokých politiků, zejména těch, kterým je každá příležitost dobrá.

Otázkou je ale k čemu vlastně, pokud ne jen a jen k uspokojení své touhy ovládat a mít z toho ekonomický prospěch. O slávu nejde určitě, to jsem si jistá.