Zadlužený stát, Kalouskovy výpočty dluhu každého občana vůči státu, předražené státní zakázky, arbitráže vedené proti ČR, vzniklé za podivných okolností u firem taktéž vzniklých tak nějak za podivných okolností, přebíhání policistů i advokátů do gangů, páchajících kriminální činnost vysoce organizovanou, výborně zajištěnou a nad míru lukrativní, úplatní úředníci a posouvání se ČR v žebříčku korupce stále výše, samostatná jednotka Exekutoři, kterou nemohou omezit ani soudy a vůči které se neprávem nařčený neubrání. To je ovoce, které plodí košatý strom demokracie v ČR po 22 letech pěstování, zalévání, hnojení a evidentně ni žádného prořezu prohnilých větví.
Komu tento systém vyhovuje? Komu naopak nevyhovuje, protestuje a vzpouzí se? Podle diskuzí to vypadá, že kverulanti vůči vymodlené a zušlechtěné demokracii v ČR jsou prý z řad komunistů, estébáků, sociálních případů a příživníků. Naopak ti, co tento systém vítají, opěvují, tleskají mu a provolávají věčnou slávu a nesmrtelnost, pocházejí prý z řad úspěšných managerů, vysokých státních úředníků a úspěšných podnikatelů.
Avšak pozor – ne všech. Naopak mnozí z těchto řad argumentují ostře proti konkrétním nedostatkům, které lze shrnout do pojmů korupce, komplikovanost a nepřehlednost zákonů, nejistota v podnikání. U státních úředníků je to jasné – ti nižší, co se bojí o pozice, se bojí tiše, až přijdou o místo, pak kritizují nahlas, zatímco ti výše postavení, co tyhle níže postavené řídí, si je řídí k obrazu svému, fakticky neomezeni ve svém počínání, a tak si stěžují jen na to, že mají moc práce a málo peněz, a to samozřejmě nahlas.
Kteří jsou ale ti, co si mlaskají, chválí současný stav věcí a jsouce podporováni různými roztleskávači v diskuzích, pochvalují si, že státní dluh utěšeně roste, závislost na Německu se upevňuje, arbitráže proti ČR se úspěšně vedou, miliardy, zašantročené při privatizaci MUS sou bezpečně odkloněny z dosahu české justice a nároků státní pokladny, Grossův křišťál je stále blyštivější, čistší a křišťálovější, exekutoři jsou čím dále tím samostatnější a nezávislejší na české justici i protestech neprávem osočených a nakonec cesta ke zvyšování DPH a snižování ekonomické výkonnosti ČR je neomylně našlápnuta?
Komu tedy tento systém vyhovuje? Přece tomu, kdo se na něm veze a z něj profituje. Naopak, ten, kdo na něj doplácí, ten je zklamán, protestuje, rezignuje, nebo jinak, podle své povahy dává najevo svůj nesouhlas. Zatím je tento nesouhlas nemístně tichý, skromný a slušný, a tak protesty nejsou slyšet, ani vidět, a tudíž není nutno na ně reagovat.
To si zřejmě myslí všichni vybraní vysocí politici, kteří ČR spravují tak, jako by většinu českých občanů považovali za nepřítele státu velkého významu a nebezpečnosti, naopak ty, co se zasloužili o únik mnoha miliard na konta v daňových rájích, jako by byli jejich přátelé největší, nejdůvěryhodnější a nejodevzdanější. Ale nejen jejich přátelé, ale rovnou i přátelé státu.
Podivná přátelství a podivná správa státu, ale věčnou pravdou zůstává, že tomu systém vyhovuje, kdo na něm profituje. Má-li v rukou dostatečnou moc, nedá si na tento, jemu vyhovující systém sáhnout.
.
