Tohle na Oscara nebude

Mám ráda pohádky. Je v nich jasné, co je dobro a co zlo. A vždycky dobře skončí. Politika ale pohádka rozhodně není, to je tragikomedie nebo momentálně možná spíš horor.

Pohádkové postavy v ní ale také najdete. Najednou se objevilo tolik Dědů Vševědů, Mirků Dušínů a Robinů Hoodů, kteří bojují proti různým loupežníkům, kazisvětům a rudým ďáblům, až se člověk nestačí divit. Politické vody rovněž brázdí Piráti z Karibiku. Zatím ale trochu váhají, kde zakotví. Vyloženě kladní hrdinové ale ve scénáři nejsou. Ten sice původně napsali voliči, ale teď už si žije vlastním životem.

Hlavní děj se odehrává v kulisách poslanecké sněmovny, na hradě a nejspíš i v podhradí, kam mají přístup jen vyvolení. Různí komentátoři přesto věští ze svých magických koulí, předpovídají budoucnost a sází na stůl fakta jako falešné zlaťáky. Někdy je to až komické, což je příznačné pro horor béčkový. Šťastný konec je v nedohlednu. Ctíme aspoň žánr.

Některým kolegům ve sněmovně stoupla sláva do hlavy. Kvůli záři reflektorů asi ztratili zdravý rozum. V soukromí to jsou fajn lidé, před televizní kamerou se z nich stávají nafrněné hvězdy, které lžou a přetvářka z nich skoro kape. Člověku je to až líto, když je zná. Že dobro nad zlem vždycky zvítězí? Nemám bohužel ten pocit.

Zasáhnout do děje mohu svým způsobem i já. Ať ale udělám cokoliv, pro někoho to bude vždycky špatně. Volím tedy mezi větším a menším zlem, dělám kompromisy. Čekám, co přinese další obraz. Každý film ale musí jednou skončit. Nekonečný nebyl ani Nekonečný příběh. Nechci se nikoho dotknout, ale tohle na Oscara nebude.

Proč tohle všechno píšu?

Už strašně dlouho přemýšlím, jak okomentovat současné dění na politické scéně. Vyčkávací metoda není to pravé ořechové. Hodně lidí se mě na to ptá. Osobně, což mám radši, i skrze sociální sítě.  Z osobních dotazů cítím touhu po mém názoru a informacích. Na sociálních sítích je to spíš o lidech, kteří nedokážou přijmout výsledek voleb. Tak proč si na někom nevylít vztek, přidají se další a máme z toho takový menší „lynč“. Jakákoliv moje odpověď či komentář mi pak přijdou jako plýtvání časem
a energií.

Podle některých jsem sklonila hlavu, mám manýry komunistů, jsem ovce, psát umím jako Marek Prchal (to beru spíš jako lichotku :-)), nemám schopnost sebereflexe, jsem slaboch a kdo ví co ještě. Promiňte, ale nenechám se urážet lidmi, které zpravidla ani neznám a oni neznají mě, i když si to z nějakého důvodu myslí. Poslanec je sice zástupce volený občany, má vůči nim odpovědnost, ale určitě si nemusí nechat všechno líbit.

Tím chci říct, že diskutovat chci, ale preferuji slušnost. Pokud chce někdo používat ostrá slova, nechť se mi u toho podívá do očí. Můžeme se potkat třeba v mé regionální kanceláři. Ideálně ale, ať to zkusí sám. Kandidovat, oslovit voliče, nechat se zvolit. Pak může nám všem ukázat, jak to všechno dá levou zadní, bez jakékoliv pochybnosti či ústupku.

Zazvonil zvonec a blogu je (pro tentokrát) konec. A možná také ještě ne! :-)

JP

PS: Možná se vám ty moje metafory nebudou zdát. Takže…

Volba místopředsedů sněmovny byla tajná, nikoliv veřejná. Ten, kdo říká, že se tak naplno ukázala „koalice“ ANO, SPD a KSČM, pouze spekuluje nad něčím, do čeho nevidí a ani nemůže vidět.

Že se stal komunistický poslanec Stanislav Grospič předsedou sněmovního mandátového a imunitního výboru? Rozhodl tak daný výbor a na jeho doporučení rozhodla sněmovna. Nechci jakýmkoliv způsobem popírat to, co se dělo před rokem 1989, ale už se asi musíme nějak popasovat s tím, že komunisté mají díky svým voličům ve sněmovně místo. Já je nevolila, ale beru je jako kolegy v práci. Ty si zpravidla nevybíráte. Nic jiného mi nezbývá. Že prý díky tomu nebudou vydáni pánové Babiš a Faltýnek k trestnímu stíhání? Nepředbíhala bych.

V čem mám ale celkem jasno je to, když se někdo „obětuje“ a nechá se napsat na kandidátku, pak se „překvapivě“ nechá zvolit, odsedí si pár dní ve sněmovně a pak udělá ohromné gesto, že vlastně víc funkcí nechce a složí mandát. Nevím, stačilo by přeci být na billboardech, ve volebních novinách, je mnoho způsobů, jak jinak podpořit kolegy. Nebo jaký to má cíl?

Poslance Kotena z SPD si jako předsedu bezpečnostního výboru nedokážu představit, není to zrovna šťastný návrh.

Povolební jednání probíhají tak, jak probíhají. Nejsem ve vyjednávacím týmu, nejsem tedy kompetentní celou situaci komentovat. Na druhou stranu s údivem sleduji, jak někdo 10x v médiích zopakuje, že s ANO určitě vládnout nechce, a pak brečí, že mu to vlastně ani nikdo oficiálně nenabídl. Všichni se děsí spolupráce s KSČM a SPD, ale nikdo tomu ani vlastně nechce moc zabránit, „obětovat se“ a mít možnost skutečně něco prosadit. Podle jedněch se jedná konstruktivně, pro druhé je to peklo na zemi. Opravdu smutné poselství … Občane, přeber si to, jak chceš!

Tak, a teď se do mě můžete konečně pustit...