Poslanec Jakub Janda tentokrát skočil vedle

Přesun sem, přesun tam, co na tom, že třeba vezmu naději někomu, kdo potřebuje pomoc. I s takovými pozměňovacími návrhy se setkáváme v rámci hlasování o státním rozpočtu na rok 2018. 

Z mého pohledu nejvíce „vyniká“ poslanec Jakub Janda z ODS, který jako bývalý vrcholový sportovec nehraje zrovna fair play.

Tak jsem si říkala, že už je té kritiky na jednu hlavu pana kolegy poslance Jandy dost. Avšak páteční události mě přesvědčily o tom, že mu to rozhodně ještě nestačí. Svůj návrh na přesun jediných sedmi milionů Kč ze státního rozpočtu na podporu rovnosti mužů a žen v ČR do sportu (s rozpočtem v řádu miliard) se totiž snažil vysvětlit ve sněmovně a posléze i ve vysílání Radiožurnálu. A to dost arogantně a bohužel pro něj i neúspěšně. Navíc jsem se ten den stala předsedkyní Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národností menšiny, a tak se k tomu vyjádřit prostě a jednoduše musím.

Prioritou pana kolegy Jandy je logicky sport. To mu neberu a uznávám, že sport má pro naši společnost svůj význam, měl by být dostupnější hlavně pro děti a patřil dřív mezi velmi podfinancované oblasti. Jak sám říká, voličům slíbil, že se bude ve sněmovně bít za sport, protože to je sféra, ve které se vyzná. Bezva, ale měl by sundat klapky z očí, každá změna zákona totiž může mít svoje důsledky i mimo oblast, která je jeho srdeční záležitostí.

Aktuálně nepovažuje rovnost mužů a žen za tak důležitou věc, aby měla v rozpočtu svoji kapitolu. Bavíme se zde o dotačním programu o sedmi milionech korun, které by si měly rozdělit neziskovky na svoje aktivity. V roce 2017 dotaci obdrželo 15 projektů, které najdete ZDE. Mohla bych vybrat jenom takové, které vás jako čtenáře chytnou za srdce, ale neudělám to. Jednala bych totiž jako pan Janda, který veřejně jmenuje jenom takové, které podle něho vyvolávají pochybnosti. Když se ho moderátor zeptal, o čem ten který projekt je, tak odpověděl, že neví, že mu stačí k objektivnímu hodnocení pouze název. Tak na to prosím pozor, tohle tedy opravdu nestačí. Nejen ti, kteří někdy předkládali nějaký projekt k financování ze státních nebo evropských zdrojů, mi jistě dají za pravdu.

Aktivity organizací podporujících rovnost mužů a žen, které čerpají z vládního fondu peníze, poskytují širokou škálu služeb na podporu rodin, které se potýkají s různými problémy, které odpovídají nárokům dnešní doby. Nejde tedy rozhodně o nějaké radikální feministky, které zrazují od nošení sukní. Nepleťme si pojmy s dojmy. Aktivity těchto organizací zahrnují přímo i nepřímo muže, ženy, děti i seniory v různých životních situacích, se kterými se sami nedokážou poprat. To je o celospolečenském významu, nikoliv o úzké skupině lidí, jak kolega uvádí ve svém pozměňovacím návrhu.

Jakub Janda si myslí, že od řešení těchto problémů máme Ústavu ČR, Policii ČR a soudy, jejichž roli rozhodně nechci znevažovat. Ale, jak ty pomohou týrané ženě s tím, aby se vrátila zpět do normálního života? Dostat agresora za mříže je jedna věc, šrámy na duši druhá. Hold každý se po pádu neoklepe a nevyleze znovu na můstek bez pomoci.

Věřím tedy, že se pan kolega se svým pozměňovacím návrhem pouze ukvapil, aniž by se stihnul seznámit s tím, co tyto organizace ve skutečnosti dělají. Jistě ale ví, jak to celkem nedávno dopadlo s rozdělováním dotací na sport a kdo a z jaké politické strany za tím stojí. Byla bych tedy trochu zdrženlivější a neubírala to málo tam, kde nejde o branky, body, vteřiny, ale mnohdy dokonce o život. Pokud potřebujeme víc peněz do sportu, udělejme to prosím jinak.

Jana Pastuchová