Unie bezpečnostních sborů udělila vyznamenání zabitému příslušníku SNB. V roce 1951. Zabitému rukou odbojové skupiny pana Mašína již dříve vyznamenaného ministrem vlády. Uff!!!
Případ bratří Mašínů a spol. se táhne hodně dlouho. Před rokem 1989 černobíle jasně, po něm tak barevně, až zrak přechází. Je to přirozené. Ten příběh má všechny atributy být spektakulárním.
Bratři Mašínové bezesporu chtěli dostát odkazu svého hrdinského otce a vést boj za spravedlnost , právo, svobodu lidí a vůbec vše, co jim (nám) nastupující totalitní komunistický režim začal brutálně a bez slitování odepírat.
Je pravda, že s násilím, vraždami a obecně perzekucí nezačali oni, ale onen komunistický režim. Vyhlásili mu tedy válku. Správně. A válka je válka. Válka je násilí. Vzít do ruky zbraň a jít bojovat bylo jistě legitimní, správné a vzhledem k okolnostem i výjimečně statečné.
A tady začíná můj problém adorovat činy bratří Mašínů. Protože i válka má mít svá pravidla. I státy se blahé paměti dohodly - jakkoli diskutabilně - , že války, zabíjení a násílí mají mít svá "lidská" pravidla...
A jsou to pravidla mimo jiné zahrnující, jak jednat se zajatci. A podříznout svázanému zajatci hrdlo se s těmito pravidly vážně neslučuje. Naopak. Je to VÁLEČNÝ ZLOČIN.
I vítězové válek páchali v minulosti mnohé válečné zločiny. Příklady najdeme v minulosti vzdálenější i bližší. Ale slouží ke cti demokratickým státům, že i tyhle případy ve vlastních ( vítězných) řadách řeší a soudí.
A proto si já osobně myslím, že bratři Mašínové jsou hrdinové, kteří se statečně po vzoru svého otce postavili totalitnímu režimu, naprosto legitimně mu vyhlásili osobní válku a měli právo ji vést i ozbrojenými prostředky, ale během svého boje se dopustili minimálně jednoho válečného zločinu, a to vraždy bezbranného zajatce.
Tedy naleží jim náš dík, že se dali na boj za svobodu národů Československa, ale jsou zavrženíhodní za to, že spáchali válečný zločin. A tak určitě nejsou hodní vyznamenání jakéhokoli druhu. Ale místo v učebnicích už jim nikdo neupře. A protože i jejich zločin je už určitě buďto promlčen, či omilostněn, ani skutečné potrestání jim doufám nehrozí. Budiž jen oním poučením v učebnicích, že ani sebevznešenější cíl nesmí být ospravedlněním zlých činů...
P.S.: Hodnocení zabitého příslušníka SNB Oldřicha Kašíka se úmyslně nedopouštím. Opravdu nevím, do jaké míry to byl nehorlivý, katolicky založený otec rodiny, který jen nevědomky v roce 1951 vykonával represívní moc KSČ. Každopádně byl obětí vraždy, válečného zločinu, ať už byly jeho pohnutky jakkoli demokraticky šlechetné.
