Vejšplechtama nazýval moje verbální výtvory můj děda, a že prý jich bylo, říkali všichni. Bavili se jimi, ovšem zpravidla jen do doby, než jsem prostořece okomentoval jejich vlastní konání či vzhled. Byl jsem odrzlé dítě, dnes by terapeut možná korektně řekl asertivní...
Každopádně (viz. můj blog Kriminálník) bylo záhodno do represívních složek vstoupit dříve, než mne dostihnou ony na druhé straně barikády. Což jsem hrdě a za potlesku obtloustlého podplukovníka Obvodní vojenské správy učinil po zralé úvaze hodné svých 14ti let.
Tedy, když dneska zde na blogu vypotím cokoli, vejšplechtama starýho zbrojnoše to lze nazvat bezpochyby. A že bych si těch historek mohl pamatovat! Kdybych to dokázal...
Ale to jsou vždycky takové ty asociace. Jako dneska. Kontroly na letištích. Dnes kvůli ebole, ale dříve byly kvůli čemukoli a nikdo se moc neptal kvůli čemu. A jak jsem si právě nezdvořile vybavil, některé se neptaly ani jak.
Devadesátá léta. To si tak stojíme s kolegou (a jednou dočasnou kolegyní/tlumočnicí) na staré Ruzyni a čekáme na strááášně víájpí delegaci, která má úplně neVIP zpoždění. A nudíme se.
Mrkli jsme na místní personál a ti, jak nás už znají, se culí dopředu.
"Jé, vy už tady máte ty nové skenery? To teda zírám. V Americe to teprve zavádějí," nahodil jsem kolegovi od celníků lano.
"No jo, to víš, za měsíc má přiletět anglická královna, tak se snažej. Tady to vyzkoušíme a potom to možná daj i na normál."
"Hele, a to fakt najde i věci v kapse? A nebolí to? ,"schválně se obracím k tlumočnici, "to jsou věci, co?"
"Naprosto bezpečné," odpovídá chladně strojeně orgán a chycená rybka se jen otočí v síti: "To jen ten NOVÝ rentgen, jak se o tom psalo, jak to odstraní šaty? Fakt, jo?"
"No, jo, no," úmyslně znuděně odpovídá můj kolega.
"Takže kdybyste tam prošli, tak uvidím vaše úplně všechno?" chytla se neřestnice blonďatá.
"Jo. Ale my nemůžeme, to by každý viděl, co máme na těle, ale vy byste to mohla zkusit, nebojte, my to nikomu neřekneme, co uvidíme"
"Blbečkové," a šla si nasupeně koupit kafe do automatu.
Ale ženská zvědavost je nekonečná. Nakonec se před rentgenem údajně svlékajícím šaty prošla. A asi dodneška nevěří, že ta fotka co jsme jí ukázali, kde se ani nepozná, jestli to je ženská, jeti nebo ošklivej chlap, je vážně onen zázrak bezpečnostní techniky. A že my si dodneška neschováváme tu její choulostivou. Bodejď by věřila, když jsme za monitorem vyváděli jak v pípšou.
Stejně se neměla za co stydět. Jak jsem zjistil bez rentgenu později. Jo, mladý zbrojnoš se má mnohem lépe než ten starý...
