Minulý týden jsem stižen nespavostí sledoval včerejší průběh mimořádné parlamentní schůze. A inspirovalo mne to k nápadu. Škoda, že neoplývám darem zákonodárné iniciativy. Ale aspoň jsem nakonec uondán výlevy za řečništěm usnul. A i snem byl požehnán...
kohoutí kříž nad Nicovem, Šumavafoto : internet
Vážené poslankyně, vážení poslanci, prostřednictvím váženého pana předsedajícího, prosím Vás zvedněte ruku pro následující návrh zákona o konečné světské spravedlnosti.
§ 1: "BŮH neexistuje."
Více paragrafů netřeba. Podobně se nakonec zákonodárci již dříve vypořádali s problémy autorit ve stručných zákonech o TGM, E. Benešovi či M.R. Štefánikovi a diskuze o postižených jsou nadále nepřípustné či minimálně nemístné, byť v souvislosti se smrtelníky byly zvoleny proklamace ve vztahu k objektu zákona pozitivní a nikoli kompletně negující. Však také stanovit zákonem, že TGM se nikdy nenarodil by bylo mnohem více napadnutelné Ústavním soudem a Ústavem pro zkoumání duševního zdraví ctihodných členů parlamentních komor obou jakožto i loyálních úředníků složek jim přímo podléhajících (viz Wikipedie, souhrnný soubor významek z let 1919-1937) než ono lehce patetické legislativní potvrzení o zasloužení se o stát.
A výsledek? Prospěch pro celou společnost nebetyčný. Tedy ne NEBEtyčný, i nebe je napříště právnicky poněkud neuchopitelný pojem. Každopádně veškeré dosud přijaté legislativní normy týkající se církví, včetně toho právě zpětně propíraného, jsou jen bezcenné bláboly, reflektující legálně neexistující materii a tedy logicky neplatné od samého počátku, klidně od Velkého třesku. Není-li Bůh, nelze ukotvit a právně pojmout církve, přijímat o nich zákony je tudíž nesmysl nejen právně, ale i selsko-rozumově. Hotovo. Restituovat není KOMU a PROČ. CO zůstává, o to nic a také to CO někomu zůstane, nebojte.
V české kotlině nastává pohoda a blahobyt, protože místní normotvůrci se napříště mohou věnovat již jen skutečně potřebným zákonům, plně zasvěceným materiálním potřebám konzumní postmoderní společnosti.
*******
No, to víte, ráno stejně přišlo. Miliardy na restituce, všechny různé zmatky při nárokování a vydávání majetků, lobby z jedné i druhé strany, úředníci, politici, soukromé zájmy a daňoví poplatníci v roli nevěřících diváků reálně EXISTUJÍ. Ale i jedna jistota. VÍRA není ani církev ať už existující dva tisíce či patnáct let. Víra nejsou ani restituce či jiné tahanice o majetek. To jen pokrytci používají slova, jejichž význam nikdy nepochopí. A víra není nutně ani Bůh. Jen může být. Máme-li to štěstí. Požehnání, řekl bych asi pyšně, kdybych tomu všemu chtěl umět rozumět.
Jen pohodlně dál debatujte, ti, kterým to náleží. A hledejte spravedlnost, jak umíte nejlépe.
