Šestý smysl

Cesta metrem. Cesta časem. Někdy se to tak sejde. A ani se nenadějete a jste v cíli. Teda na konečné.

Usedl pomalu a přihrble na sedadlo a metro se rozjelo. Přímo před něj se zády k němu postavila slečna. No zády.... V úrovni jeho starých očí se klenul nepřehlédnutelný zadeček ve vypasovaných džínách. Mládí umí úžasné tvary. Díval se na předváděnou krásu, bezděky se začal usmívat, za okny se míhaly obrysy tunelu a v jeho hlavě vzpomínky.

Jako by to byla Ona. To by ale nejela metrem, metro tehdy teprve stavěli. Ale jinak přesně takhle mívala zadeček vytvarovaný, přesně takhle vypasované džíny nosila. Jo, zhruba v těch dobách jsem přišel na to, že některé dívky mají šestý smysl. Když se jim upřeně zadívám na zadek, nějak to vycítí a otočí se. Hrál jsem tuhle hru mockrát a vycházelo mi takových třicet procent. Také Ona se nakonec otočila, když jsem za ní stál ve frontě před Tuzexem. Rádoby pohoršeně, ale zbytek fronty už jsme vystáli spolu. Na vysněné džíny.

Mnohokrát jsem její zadeček chválil nahlas i potichu, v džínách i bez, až se mi smála, že jsem nenapravitelný dolňák. A já ji musel potom dlouze přesvědčovat o opaku. Měla to ráda. Ale stejně tak milovala, když jsem rukou po páteři sjížděl zpátky od krku až dolů. A zase zpátky a zase...

I nohy má podobné. Maličko ixovky, ale jen tak málo, aby připomněly, že i v češtině máme pěkná slova s iks. Třeba neuměly perfektní stoj spatný, ale zato dokonalými stehny vždycky bezpečně vyplnily průzor pod klínem, který tam mívají vychrtlé modelky.  Však se také rozčilovala, že se jí při chůzi třou o sebe tak, že i ty nejlepší džíny na vnitřku hned prošoupou a jakou to dá práci sehnat nové. A co džíny, i kůži tam mívala od chůze zarudlou, často jsem ji musel bolístky foukat a ona se smála, jaká je to úleva moci mít nohy na chvíli od sebe. Jo, měla smysl i pro trochu chlapský humor. Vůbec byla nejenom krásná, ale i chytrá holka. Když jsem jí líbal do výklenku nad zadečkem, naoko mne odháněla, ať nechytnu kyfózní lordózu. Ale... hlavně byla moje a já tehdy myslel, že bude navždycky.  Moje, voňavá, s nádherně tvarovaným zadečkem a vším. A přitom...

"Pane! Konečná, pane..."

Proboha, slečna se už dávno otočila a on pořád zírá před sebe s připitomělým úsměvem. 

"Ano, ano", zvedl rychle zrak," konečná, já vím, děkuji." a jen se v duchu lekl, aby mu nezačala pomáhat se zvednout celý.

Jo, konečná, vystupovat. Slečna ještě netuší, že má pravdu. Utekla ta cesta, strašně rychle....