Už jsem nebyl nejmladší, ale tělo ještě sloužilo, tak jsem si chtěl užívat života. Čerstvě osamocen, eufemisticky řečeno svobodný (ale se závazky). No, co by kdo mohl namítat!
Možná sám život měl nějaké námitky, kdo to ví... Každopádně se vyskytlo období. kdy se počet dnů, během nichž jsem si nic podstatného pro tělo neužil, rovnal nachlup přesně dnům odžitým. A to období se stalo až nesnesitelně dlouhé.
"Ježišmarjá, promiňte", omlouvám se paní, které jsem skoro vyrazil mobil z ruky, jak jsem sms-koval na tom svém, "Majko! No teda!", a poznal jsem v ní svoji dávnou platonickou lásku ze střední.
Zkrátím to. Dlouho jsme si povídali, do vinárny zašli, okolo řeky se prošli, pak ještě na večeři, skoro to vypadalo, jako bychom doháněli, co jsme spolu nestihli prožít kdysi. Taky byla čerstvě sama a tak i když několikrát za večer zdůraznila, že je fakt skvělé, potkat starého kamaráda, moje alkoholem a chtíčem poháněná mužská ješitnost si k tomu hned dosazovala do závorky bonusy.
Tlačil jsem na pilu a nakonec souhlasila, že to ještě všechno, zejména její stesk po ex, doprobereme u ní doma. S lahvinkou červeného v ruce jsem se těšil jak malej kluk. Teda v podstatě jak pořádně velkej kluk. Měla malý byt, tak malý, že pokud mne nechtěla uložit do vany, teda vlastně sprchového koutu, jinde než u ní to nešlo.
Natěšený jsem ulehl vedle voňavého pokladu a nic si nevšímal, že ona se zdaleka tolik netěší.
"Chce se mi spát, Honzí, dneska toho bylo na mě fakt dost." odmítla moji ruku na svém boku.
"Mně ještě ne...", nevzdával jsem to.
"Je pozdě... Honzo!!!", a tentokrát ruku odmítla až k lokti.
"Au!"
"Promiň", omluvila se za násilí, ale jakmile jsem toho obratem zase zneužil, posadila se: "Tak víš co, ty kamaráde jeden falešnej? Něco si pustíme...", rozsvítila, čímž se její atraktivita znásobila a začala se přehrabovat v cédéčkách v krabici u postele. Jedno našla a vložila do přístroje na nočním stolku. "To mi na usnutí fungovalo vždycky, od malinka."
...tá ta da da dá da da da da dá dá dáááá... dobrý večer děti....
Brodský! Ano, tohle na usnutí fungovalo dobře vždycky i u mě. Rodiče mi tyhle pohádky na kazetách kupovali, ba i sami pirátsky z rádia nahrávali. Jo, jsme stejná generace, Maji, vzdávám to a usínám. Ne hned, musel jsem tu její fintu ještě trochu zpracovat a když trošku zabrala, alespoň jsem jí malinko pohladil záda odzdola až nahoru ke krku. Kamarádsky, samozřejmě. Vrněla přitom v polospánku hezky žensky, jakoby ani kamarád nebyla.
"Jak ses vyspal?", ptá se mě bez náznaku ironie ráno a já musím přiznat, že se mi s ní po těch měsících samoty spalo v jedné posteli moc hezky.
"A nezlob se, já na nic jiného ještě fakt nemám, my holky to dáváme asi jinak..."
Zlobení už mě od večera přešlo a nakonec jsem uznal, že takovéhle probuzení bylo možná lepší. Když nic jiného, ukázalo se, že kamarádství mezi mužem a ženou možné JE! Čemuž jsem do té doby nevěřil.
Ale stejně, nechat to jen na nás mužských, kde by byl takovým ryzím kamarádstvím konec...?
