Zdá se to být nevinnou povinností každého Čecha zasvětit do cimrmanovské tradice další pokolení. Dnes již dospělí pokračovatelé rodu to ocenili. Ale zato teď, ta nejmladší....
Když odbyly její osmé narozky, usoudil jsem, že je čas na Pohádku. Trefa. Bavila jí. Bez semináře, pochopitelně. A teď proběhly deváté, tak to už bychom mohli dát Záskok, co? A časem Severní pól.
Záskok se líbil moc. Smysl pro český humor tedy má. Hlavně některé hlášky jí zaujaly. Třeba jak měl doktor stahovat boty statkáři: "Sundej mi boty, Bárto, když už jsi tu!".
Nosí legíny. Já dosud ani přesně netušil, jaký kus hadru to je, ale už vím. Taky tenisky. Ty znám líp.
Každopádně od té chvíle, co viděla DJC, slyšívám z haly pravidelně: "Bárrrto, Honzo, stáhni mi, prosím, kalhoty i boty, když už jsi tu." A směje se... No, humor je to pěkný, tradiční, o to nic. Také jsem se smál, a nejen to, kalhoty i botky ochotně stahoval. Jo, to bylo smíchu....
Ovšem aspoň mně zamrzl ve chvíli návštěvy u kamarádky a její rodinky. Jsou to lidé akurátní a jak vidno Cimrmanem netknutí.
Čarodějnice, táborák, volná zábava. A hostitelé se pídí, jak to v těch pěstounských rodinách chodí. Andulka informuje ochotně a nadšeně. Chce upřímně sdělit, jak moc jí máme rádi a co všechno jsme ochotni pro ni obětovat.
"Honza mi nejradši stahuje kalhoty, já vždycky roztáhnu pořádně nohy, aby mu to šlo co nejhůř, ale on mne vždycky přepere. Ale nejdřív mi samozřejmě sundá tenisky. Tak to se mi moc líbí... On mi předtím pustil o tom film."
No, řeknu vám, v takovou chvíli má nejen Bárta co dělat. Vysvětlovat cokoliv ovíněným spolusedícím okolo ohně nemá smysl. Snad se z toho nějak vylžu, až někdo aktivní zítra povolá OSPOD. A se Severním pólem asi též trošku posečkám, tam jsou taky různé "šrapnely"...
