Tedy vojenská služba a porod. Stabilní témata jakéhokoliv spolčení po létech, kluků a holek ze střední, ale i setkání náhodných maníků okolo stolu v hospodě nebo žen na gynekologii.
Za mého mládí byla vojenská politika taková, že kluky bylo třeba odvelet co nejdál od jejich bydliště a pokud možno nerespektovat jejich profesi. To, aby snad naučili něco nového. Takže můj brácha z Rakovníka, kovaný v černém řemesle, se dostal do VÚ Lavičky u Velkého Meziříčí, kde byli chemici. Na přísaze, které jsme se v rodinném kruhu zúčastnili, sebou jeden vojín šlehnul na zem. Pak jsme bráchovi vybalili bábovku a řízky, načež jsme jej vzali do VM na oběd, protože nevypadal dobře. Po půl roce jej převelili do Žatce na letiště, kde šéfoval zabezpečovacímu komandu, tj. náklaďák V3S, sanitka, hasičák, víc neprozradil. No, domů přivezl po službě brzdící padák za letadla a jedny boty kanady. Padák mamka obarvila na modro a ušila z něj potahy do auta. Jenže na tom letišti se brácha vyžral, protože měl kámoše v kuchyni pro paragány. Domů vozil mastičku Framykoin a taky tresčí játra, nic jiného než uherák nejedl.
Nevím jak dalece byl svými prožitky na vojně potom zajímavý, protože na klučičí srazy jsem s ním nechodila. Nicméně, jako dlouholetá posluchačka příběhů o porodech nejen v rodině, ale i v širokém okruhu známých, jsem věděla, že po tom vlastním, v roce 1978, který se odehrál za nezbytné asistence vysokých kleští, budu za jedničku. Pakliže mám říci pravdu, nikdy se mi o tom moc nechtělo mluvit, protože ten porod byl krutý a jediné, co si pamatuji, že, NEJDŘÍV, pan porodník Doucha byl fešák a POTOM, Janka po narození neplakala, nedýchala.....Pak ji dali do richtigu a dneska je z ní paní učitelka na gymnáziu.
Dneska kluci, až na ty ostřílené bardy, už o vojně nejspíš nemluví. Protože ji nezažili. Moje maminka se těšila, až bráchu na vojnu vezmou: "Alespoň ho tam naučí pořádku!" No, vrátil se a komínky opravdu nedělal. A já jsem porodila podruhé, žabička měla 4,15 kg a bylo raz dva.
Čirou náhodou se mi tuhle jedna sestřička zeptala na první porod. Řekla jsem jí, že mi přivázali nohy a rodila jsem vleže, že se tenkrát nevyužívala gravitace, sálová sestra, kterou jsem chytila za ruku, ječela: "Zlomíte mi malíček!", jeden doktor mi tlačil na břicho......a pak mi řekli, že dcera bude riziková, protože dostala kleště na spánky....
Vše dobře dopadlo, možná, že bych i na tu vojnu šla.
