pravila má praktická lékařka, když jsem jí vylíčila svůj akutní problém. Přitom jsem nebyla ve finálním stadiu agresivní rakoviny.
Jen mi teklo z očí, měla bolavé koutky úst, krvácející stroupky v nose a bolavé dásně. Osobně jsem to tipla na nějaký virus, nejspíš se mi zase vzbudil zlatý stafylokok, který se občas stěhuje z mých močových cest až do krku, ale opravdu jen zřídka. Přitom naše medicína je světová.
Zůstala jsem štajf. "To mi není pomoci? To mám takto trpět, když se nosu ani nemohu dotknout a vypadám jak tři dny po smrti? To mi nemůžete dát nějaké kapičky, mastičku nebo tak něco?" Po dlouhém uvažování mi paní doktorka napsala recept na Opthalframykoin (že do nosu) a já ji okamžitě varovala, že se objednávám na ORL (to složité slovo nedokáži napsat). Oprášila jsem středoškolskou latinu a pochopila, že je to mast do očí. No, když může být do očí, bude dobrá i do nosu.
Do lékárny jsem vstoupila středem a tasila recepis. "Jo, paní, Opthalframykoin není", "To nevadí, proběhnu se po městě, někde snad bude!", triumfovala jsem a uvažovala, že si pro jistotu koupím francovku na nohy. "Nevyrábí se! Možná až v březnu bude", utnula mne magistra v povykování. "Do března nevydržím, je začátek ledna, dejte mi PROSÍM něco jiného do nosu!" "Nic takového nemáme!"
V obdobných situacích jsem zbabělec, tiše sklopím obvykle uši a sunu se podél zdi ven. Nevím, kde se to ve mně najednou vzalo, asi mne to fakt v nose bolelo, zahlásila jsem: "Já se odtud nehnu, dokud mi nedáte něco působivého do nosu!" A tím jsem nemyslela ránu. Farmaceutická magistra pohledem několikrát propálila recepis i mne, pak otočila oči v sloup a odešla. Kruci, v této době, kdy na každý lék najdete kopu ekvivalentů se stejnými účinky, ale od různých farmaceutických firem, nemají nic do nosu? Vrátila se s mastičkou a ani za ní nic nechtěla.
Tak jsem se hned telefonicky objednala na ORL. Musela jsem čtrnáct dní čekat. Nasadila jsem vlastní terapii: ústní i oční koutky jsem si mazala mateří kašičkou, kloktala citrónovou šťávu na dásně, mastila si nosní dírky. Alespoň ty dásně se nějak stáhly. Ale ne já.
Na ORL to šlo ráz na ráz, dostala jsem tabletky antibiotika (na sono byly zjištěny chycené nosní dutiny), kapičky taky antibio, lavage do nosu konvičkou, která připomíná Aladinovu lampu. Ovšem se solním roztokem funguje dokonale. Tedy: návod na použití té konvičky vydá na A4, 3x jsem si jej přečetla, nicméně si jej vzala s sebou do koupelny k prvnímu úkonu, jasně, musela jsem mít i brýle na čtení. NaCl roztok jsem si rozdělala v kuchyni, cestou do koupelny jej mírně vybryndala. Takže: nakoukla jsem opět do návodu: ústí konvičky nasadit na nosní dírku, hlavu pootočit směrem na druhé rameno, mírně předklonit....narazila jsem hlavou do zrcadlové skříňky nad umyvadlem. Plynule jsem přešla nad vanu. Nějak to nepracovalo tak, jak bylo popisováno v návodu. Přerušila jsem akci, znova si nasadila brýle a četla návod. No! Konečně! Nesmím vysunovat bradu! Pak jsem se soustředila na druhou nosní dírku. Vyfoukla nos a ta úleva! Ovšem svetr, spodní tričko, podprsenka a přirozené poprsí velikosti 95 E mokré jak prase. Dneska už si s sebou návod a brýle nemusím do koupelny nosit, ke krku si zaváži osušku jako velký bryndák.
Píší v tom návodu, že bychom si lavage (pro ne francouzštináře a latiníky), umývání, měli dělat i když nás nic netrápí. To abych vstávala o půl hodiny dřív.
Příští čtvrtek jdu na ORL na výtěr nosu. Snad to nebude tak tragické, jako když mi kdysi dělali výtěr z druhého konce mého těla na zdravotní průkaz.
