Přiznám se, mě už do varu nepřivede cena ropy na světových trzích, rozhádané fórum při zahájení summitu G7, neutěšený technický stav D1 ani druhý rozvod G. Partyšové.
Co mne štve jsou třeba plasty v kontejnerech na papír, plechovka od piva ležící metr od odpadkového koše nebo zbytky pizzy na podlaze tramvaje. Takové ty běžné nešvary, s nimiž se všichni běžně setkáváme. Naštvu se, a co s tím? Kdysi Karel Čapek řekl něco v tomto smyslu: "Člověka nezměníš, leda bys na to měl tři generace". K ekologickému chování jsou děti vedeny, minimálně ve škole, posledních snad deset let. Chci věřit, že tato výchova, podpořena vzorem rodičů, zanechá v dětech stopy natolik hluboké, aby už krabičku z mekáče na zem neodhodily.
Na druhou stranu: o uklízení exkrementů po pejscích se popsalo hodně papíru a výsledek je vždy ten, že pes si to po sobě nesebere, záleží na páníčkovi. U nás, na sídlišti máme čisto. Všichni sbíráme. Navzájem se potkáváme, obtěžkáni zelenými sáčky, které si můžeme (jasně prázdné v balíku) zdarma vyzdvihnout na úřadu městského obvodu Plzeň 3. Kam s ním, ptáme se s Janem Nerudou. Odpadkový koš, abys na sídlišti pohledal; ten jeden v širém okolí permanentně přetéká. A tak je večer vidno u zadních vchodů do paneláku něco zauzlovaných zelených pytlíků, které majitelé v rámci ranní procházky odnesou do směsných kontejnerů. A pak to frčí do spalovny, kterou aktivisté Děti Země, nebo jak se to jmenuje, soudně napadají již několik let Spalovna tak nějaký ten rok jede v zvláštním, tzv. zkušebním, omezeném režimu. Je poddimenzována a městu utíkají za její nedokonavý provoz peníze, stejně tak jako za permanentní soudní průtahy. Ale snad se už blýská na lepší časy, podle mne, soud dal v jistém ohledu městu Plzeň za pravdu. Sleduji to už několik let, asi blbě, dosud jsem nepochopila, oč Dětem Země jde. Spalovna v Chotíkově má světové parametry, ekologicky šetrná, získané teplo vytápí kus Plzně, lidem klesají náklady na vytápění bytů. Ušetří se fosilní paliva.
Ale, proč jsem tento týden auf, jak vidno z titulku. Předesílám, že vládnu toliko všeobecným vzděláním humanitního směru, zakončeným několika státnicemi. A lituji lingvisty Jestliže jsem shora uvedla, že děti je třeba vést k ekologickému smýšlení, tvrdím, že je třeba je vést i k lásce k mateřštině. Ono, "mateřský" jazyk, se neříká nadarmo, již staří Řekové tvrdili, že matka je vždy jistá. Čili pojem "otcovský" jazyk, by mohl mnohdy narazit. Teď nebudu hovořit o češtině, ač by si to tato zasloužila., na to nejsem erudovaná. Minulý týden jsem se v televizi setkala s tristní výslovností cizích jmen. Kupříkladu:
- Justin Trudeau, (premiér Kanady), vyslovován opakovaně nejen v čt1 už delší dobu /džastin trudó/. "Džastina" (Žystén) pominu, ale Trudeau (syn Pierra Trudeau, někdejšího ministerského předsedy), je výsostně francouzské příjemní, čili se vyslovuje "trydó". A ejhle, naši redaktoři pojali první slabiku česky, druhou francouzky.
- Henri Barbusse - fr. prozaik, levicově orientovaný, zemřel v r. 1935 v Moskvě. A v Kalendáriu, 14 dni nazpátek, jej osvícená trvalka Saskia Burešová vyslovila jako: "Ánri Barbas", když předtím zmínila, že jde o Francouze, Takže pro příště: "Ánri Barbys".
- Paul Bocus. Světoznámá francouzská veličina z Lyonu v gastronomii. Na Prima ZOOM, v pořadu Neznámé končiny, bohužel zemřelého Anthony Bourdaina, jej nazvali "Bokus", nikoliv francouzsky "Bokys".
No, v dnešní době se překlady zahraničních děl bohužel šijí horkou jehlou. Překlady jsou zadávány sice jazykově, nikoliv však všeobecně, vzdělaným jedincům. Vyskytne-li se např. v anglickém textu slovo francouzského původu, je v některých případech, překladatel vedle.
Však všechna čest, to na TV Prima - ZOOM přírodovědným pořadům, jimž komentář namluvil pan Alfréd Strejček. Má krásný přednes, o tom žádná, ale text má hlavu a patu. Bezpochyby nečte dodaný text jen otrocky, pracuje s ním.
Nedělám si iluze, že dnešní -náctiletí sledují televizi. Že se při jejím sledování zkazí. Ale jen mne děsí, že dnes zkratku "cca", vyslovují CÉCÉÁ, aniž by věděli, co znamená. Jednotlivá pitomost, zdá se.
