"Jéminkote, jéminkote, už jsou tady! Véno, už jsou tady! Slyšela jsem auto, hned jsem si myslela, že jste to vy. Vítám tě, Jaruško, tebe taky, Oldo, ty jsi trošku přibral, ne?! Já vím, nečerti se hned, dyť jste tu byli minulý týden, to já jen, aby řeč nestála. Moje holčičky, Janička, Bětuška, to z vás mám radost, to je dobře, že vás zase maminka přivezla, už jsem vás tak dlouho neviděla. Jano, zase máš ty vlasy do čela, ukaž, já ti to trochu odhrnu, vidíš, hned je to lepší....
...Míšo, neskákej, dej pokoj, no jo, dostaneš cukříček, ale teď se půjdeme s holčičkami podívat do chlíva. Koukejte, máme maličká housátka, holčičky, pěkně řekněte: - Pánbu požehnej -, vaše maminka už to zná, vždyť tu taky vyrostla! Ty jsou krásné, co? A teď se pojďte podívat do kuchyně, mám tam v košíku nová kuřátka. Na tom chodníku dávejte pozor, ať si nenašlápnete, ty slepice jsou mrchy, no, neporučíš jim. Vezměte si tady trochu pšenice, hoďte jim. Počkejte, jen odvážu šátek na košíku, kuřátka musí být v teple, ještě nemohou ven, jen co trochu povyrostou. Zrovna jsem jim uvařila a nasekala vajíčka, tak je jim dejte, uvidíte, jak budou papat. A copak vy tu stojíte, sedněte si, Véno, máme tam sedmičku vína, tak to otevři. Jaruško, už se vaří voda na knedlíky, tak je zavař. Taky se koukni do trouby, peču králíka a dala jsem k němu kousek uzeného bůčku, aby to mělo šmak a bylo to trošku mastné. Zelí je už hotové. Polívka je od včera, slepičí, dobrá. Véno, jdi s tou cigaretou ven, víš, že mi to nedělá dobře, Olda půjde s tebou. Byl tu v sobotu Venda se svou slečnou. Psala lístek Edinka, že přijedou. Taková tenoučká bleďoučká holčička, ale je vyučená kuchařka, vaří prý v Lubenci v motorestu. Ani jsem nevěděla, čím bych ji uctila, asi se tam vaří jinak, tak jsem si řekla, uvidíš, holka, jak se vaří u nás. Vyválela jsem fleky, pěkně z domácích vajíček, měla jsem tu ještě kus naší uzené krkovice, a takovou baštu ani v restaurantu neznají. Zdrželi se jen krátce, dala jsem jim svíčky a jeli rozsvítit na hřbitov. Tak už pojďte ke stolu. Míšo, zalez, dostaneš knedlíček, ale až se najíme. No, tak tumáš, zase bys otravoval. Jano, koukám, že zase jíš tu polívku jako vždycky, a to už jsi sama máma. Nejdřív vyjíš vodu a nudle si necháš na konec. Šmakují ti, co, to víš, domácí. Holčičky to od tebe odkoukají! Tak, tady máte pekáč na stole a můžete si vybírat. Kdo chce kolik knedlíků? A neodbývejte se, zejtra to nebude!
Tak jste si pochutnali? Chlapi si půjdou ven zakouřit, Jaruška s Janou umyjí nádobí a já se půjdu s holčičkami podívat na zahrádku, už kvetou krokusy, lezou tulipány, možná tam budou ještě nějaké bledule. Na to kafíčko jsem se těšila, udělala jsem ráno jen štrůdl, měla jsem tu ještě nějaká jablka. Holčičky, pomalu s tím čajem, musíte foukat. Víš, že s Martou je to nějaké špatné? Klempíruje už od podzimu, špatně se jí dýchá, už byl u ní i doktor, von ten její Jelínek je svůj a člověku nic neřekne. Tak uvidím. Chodím tam k ní obden, někdy je to lepší, povídáme si, ale já si stejně myslím, že už ji její Jelínek štve. Jenže, co s tím naděláš? Brala si ho když jí bylo skoro padesát, tam holt už o mladickém poblouznění není řeč. Ale Fanda Levejch si zlomila ruku. Upadla na hřbitově, měla štěstí, byla tam s ní zrovna Fréliška, dovedla ji domů. Franta Benešojc vzal Levou autem do Rakovníka do nemocnice a teď má ruku v sádře. Ona se Fanda nadarmo nejmenuje Levá, vždycky, co ji pamatuju, byla taková nešikovná, levá na všechno. Zítra se za ní půjdu podívat, jestli něco nepotřebuje, ale co vím, byl za ní syn, tak jí snad nakoupil. Ale představ si, paní poštmistrová půjde v létě do důchodu. Ani si nedovedu představit, kdo by to za ní dělal. Vždyť ona to tu tak všechno zná. A pošťáci taky. To už jsem vám říkala párkrát, o pošťákovi Machovi, však si ho pamatujete, takový malý šlachovitý všudybyl. Šel dva kilometry na Nový Dvůr s telegramem, až tam zjistil, že telegram nechal na poště. Musel se vrátit a jít znova. Holčičky, dejte si ještě kousek štrůdlu! Véno, říkal jsi, že máte v prasečáku malá prasátka. Půjdete se tam na ně podívat? Co nic neříkáš, zase jdete kouřit? Chlapi sakramentský. Vidíš, mám to astma a nikdy jsem cigaretu ani nedržela v ruce. Táta to měl taky.
Jejda, ta Bětuška je už nějaká unavená, asi bude spinkat, kampak ji uložíme? Tak už se chystáte domů. to jsem si to s vámi pěkně užila. Jéminkote, to se líbilo. Škoda, že, už musíte jet.
Vždyť jsme si ani nepopovídali."
