Ve vší úctě k historickým nářečím naší domoviny, o nichž jsme se učili ve škole, i ten brněnský hantec by se dal možná pojmout, nemohu nevzpomenout svéráznou středočeskou češtinu jejího západního, rakovnického okresu.
Starousedlíci tam po léka nazývají vesničky zcela jinými jmény, než jsou uvedena na mapě. Já osobně pocházím z Petrojc (to jsou Petrovice u Rakovníka). V blízkém okolí se nachází Zajdov (Zavidov), Malnová (Malinová), Šešlov (Všesulov), Čobliky (Řeřichy), Žďára (Žďáry) a i Panošák (Panoší Újezd), od Rakáče (Rakovníka) můžete jít procházkou pod Pajtlíky (Pavlíkovské vršky). To jen výběrem.
A lidé si po léta ohýbali příjmení podle vlastního úzu, vzory sem tam, nic jim nebylo svaté. Takže Oplojc, zmínění v titulku, byla rodina pana Opla, s jejichž Jitkou jsem chodila do školy. Takže Havránkojc nebo Círojc se dají lehce odvodit, pozor však na Levejch, Chytrejch a jim podobným.
Naše rodina z dědečkovy strany opravdu v Petrojcích vedla. Moje prababička Veronika s panem Fobrem měla dva syny. Záhy ovdověla a vzala si za muže pana Přibyla, který byl pro změnu vdovec po její sestře. A tam byl ten můj děda. Avšak nedošlo k omílané situaci: "Tvoje děti a moje děti bijí naše děti", protože spolu už další děti neměli. Jen se Fobrojc mydlili s Přibylem.
Babička Růža, kterou děda Přibyl pojal za manželku jednoho červnového dne a veselice se odehrávala na zahradě pod hruškou, měla taky něco, jak bylo zvykem, sourozenců. A sestra Miládka se vdala za Vénu do Malnové (Malinové). Tím to začalo. Všichni odtamtud byli prostě Malnovský (kdeže Malnovští!). Do Petrojc to bylo jen přes kopec a les, navštěvovali jsme se hojně a potkávali se na hřbitově, který byl na půl cestě. Miládčina a Vénova dcera byla Jaruška, jinak Jaruška Malnovská. Když se provdala, tak i její Jirka byl Malnovskej. Přiznám se, že dost dlouho jsem vlastně nevěděla jaká mají příjmení. A když se jim narodila holčička, tak to byla "malá malnovská". Kdo by tušil, že Jaroslava Benešová, že?! Časem se i "malá malnovská" provdala za Jardu Doškojc z Petrojc a narodila se jim holčička. A hned to byla "Katka malý malnovský".
To bychom tu byli do rána. Držím v úctě Aloise Jedličku i Bohuslava Havránka, takto autory české mluvnice a pokračovatele Jana Gebauera a Františka Trávníčka. Jen bych chtěla pozvat i pana Pavla Eisnera, blahé paměti, který češtině (a nejen jí) rozuměl.
Už šest let žiji v Plzni, i zde se dobře jazyk poslouchá. A je hodně podobný tomu našemu, středočeskému, taky si s ním lidi dovedou hrát. A tu pitomost, kterou tak často slýcháte: "ze z Plzně", tak tu žádný Plzeňák nikdy neřekne. To jen já jsem, na koleji, říkávala: "ze města", nebo "krabička Sparet", a Alena se mohla potrhat smíchy.
A schválně, víte, co je to radvánec? To vědí jen ti, co jsou z Rakovníka nebo Plzně.
