Omluva Tereze Maxové a automatické čtení

Kolik zmatků už se stalo, když něco vidíme, slyšíme, čteme, interpretujeme to jinak než nejen chápeme, ale i vnímáme. Tak jsem stalo, že při dnešním, levým okem spatřeném nápisu na titulní straně Sedmičky, jsem zachytila: Tereza Maxová, chovná slepice. Tisíckrát se omlouvám, stálo tam: Tereza Maxová chová slepice. To je to automatické čtení, ke kterému nás nutí dnešní doba, nemáme čas ani prostor číst vše, jak se předestírá. Chovám k paní Maxové a jí spřízněným dámám velkou úctu. Věnují se charitě, pomáhají svým jménem i přítomností všem, kteří to potřebují. Udělaly mnoho prospěšného a za to jim patří dík nejen dětiček a ostatních, kteří jejich nezištnou pomoc přijali, ale i nás všech, kteří, možná, nemajíce takové možnosti, zatím nepomohli. Osobně jsem se přihlásila do programu Unicef, posílám měsíčně stovku na dětičky v Africe, není to moc, ale při svém výdělku si nemohu dovolit více. To je jedno, ale ať je nás víc. Nějak tu ovšem cítím absenci mužů, tedy těch, kteří jsou mediálně známí a jejichž případná kampaň, by možná taky přispěla. Snad je to tím, že my, holky, máme v sobě to mateřské cítění a svá kuřátka tam i onde se snažíme podpořit. V našich zemích není příliš pravidlem, abychom pravidelně přispívali, kasičkám na náměstí nevěříme. Ale je bezesporu obdivuhodné, jak se národ zmobilizuje, co se pomoci týče, stane-li se někde neštěstí, tsunami, zemětřesení, objeví-li se na TV obrazovce človíček s potřebou pomoci. Nastavíme pomocnou ruku a to je dobře. Možná někde existují statistiky, ale to je jedno, jde o to, aby pomoc byla adresná a ku prospěchu věci. Fakt se musím naučit číst v klidu, na str. 24 dnešní Sedmičky, kterou beru proto, že za 10 Kč tam máte TV program na celý týden, jsem zaznamenala titulek: Dvě erekce najednou. Cooože? Ono to bylo však správně. Dvě exekuce najednou. Bože, na co já to myslím?!