"Mám v sobě dva psy,

jeden je dobrý a ten druhý zlý. Který ve mně zvítězí? Ten, kterého budu krmit". Toto moudro není ze mě, někde jsem se s ním setkala a trvalo mi dost dlouho, než jsem jej pochopila.

P.T. čtenář ví, že mám na hrbu šest křížků. Za tu dobu se nažrali oba psi. Podle aktuální nálady se mi zdá, že ten zlý měl pré, jindy, s ohlédnutím, zpět vítězí ten dobrý. 

Vypadá to, že ten zlý má navrch. Dvě nepodařená manželství, byť trvala dlouho, jedenáct, resp. dvacet let. V práci to bylo super fůru let, než do toho přišla politika a známosti, proti kterým jsem byla na maloměstě bezzubá. I poté se desetileté působení na magistrátu západočeské metropole jevilo relativně dobře, dokud náš kontrolní odbor neodkryl setsakramentský průšvih v divadle. Dojel na to ředitel divadla, náměstek pro kulturu, ale i náš odbor. Zrušili jej, doslova rozprášili, tak jsem dala v padesáti letech výpověď. Zlý pes ve mně hafal na všechny strany, cítila jsem se ukřivděná, volala v duchu po spravedlnosti.

Nějaký čas se ve mně ti dva psi hádali, nepochopila jsem pro aktuální zaslepení převahy toho zlého, Co mi to udělali? Vždyť jsem to myslela dobře, dělala jsem svoji práci. A ten zlý pes jen tiše vyčkával, pozoroval.

Rozvedla jsem se, přestěhovala, našla novou práci. "Ty, zlý pse, zadupu tě do země!" Hodný pes tu tam vystrčil čumák, jen tak, pro milé okamžité pohlazení. Tak jsem začala krmit hodného psa. A je to fajn. Denně mu podstrojuji, i když to nejsou pamlsky v pravém slova smyslu. Dneska jsem na zastávce tramvaje oslovila mladého muže se zvláštním báglem, dozvěděla jsem se, že zítra nastupuje jako sanitář do nemocnice a byl si vyzdvihnout oděvy. Hodný pes zaplesal.

Není vyhráno, zlý pes se tu a tam objeví. Třeba, když usínám, nebo vstávám a přemýšlím, co bude dnes. Pořád mne nadzdvihne. Jsou situace, kterých se prostě nemůžete zbavit. V tu chvíli přivolám svého dobrého psa, evidentně se spolu perou, ale já držím palce pochopitelně tomu dobrému.

To, co ve mně bojuje, je jedna věc. Když už nevím kudy kam a nedokáži toho zlého a dobrého psa od sebe odtrhnout, tak tu mám svého reálného pejska Žolíka. Ten neumí být zlý.

Autor: Jana Mrázková | středa 27.7.2016 18:08 | karma článku: 14,74 | přečteno: 256x