Taková pitomost, řeklo by se dnes. Co nosil na hlavě vůdce světové revoluce bylo svého času dost významné a nepopiratelné.Lenina sice historická vlna nespláchla, ale jeho pokrývku hlavy bezpochyby ano. Ačkoliv.
Pamatujeme si jej, my starší, většinou z realisticky vyvedených soch, kde s pravicí vztyčenou kyne davům, případně je týmž gestem vybízí k dalším činům na poli světové revoluce. A na hlavě má kšiltovku, tak zvanou brigadýrku.
A jsme u toho. Jako studentce propagace fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy se mi dostalo asi v roce 1977 pracovat na dost zajímavém projektu (řečeno dnešními slovy), to jest na realizaci výstavy Československo - sovětského přátelství. Pointa spočívala v tom, že co všechno my vyrábíme pro tehdejší SSSR.
Díky svému šéfovi z tiskového střediska ministerstva zahraničního obchodu jsem se dostala k sovětskému atašé na čaj (když vstal od stolu, museli jsme do pozoru i my) a výstavní síň se nacházela taky tam někde poblíž. Byla kruhová, uprostřed prostor, z něhož vybíhalo šest ramen. V těch se měly, dle scénáře výstavy prezentovat právě výdobytky československého průmyslu (ale i včetně bižutérie i módy), které mířily na spřátelený sovětský trh. Mým úkolem bylo zabezpečit všechny ty exponáty, které scénář předepisoval. To se dalo, ale úlohu největší mi nesvěřili. Obstarat sochu soudruha Lenina právě do toho centrálního místa. Sice se to nějak podařilo, sochař se snažil, ale sovětský atašé při průběžné prohlídce zcepeněl. "Lenin v beranici, to není historické, nikdy, nosil jen brigadýrku!". Sochař upadl a termín se hroutil. Nějak se to tehdy napravilo. Nelze nepřipomenout grafika výstavy, který doba-nedoba, k vstupní fotografii soudruhů Břežněva a Husáka v družném obětí, a to v životní velikosti, podotkl: "Svatební fotka buzerantů".
No a dneska jsem zrovna viděla v televizi Československý filmový týdeník, takto z března r. 1968, tam se, historie, mimo jiného, vrátila k roku 1918 v Rusku, Lenin řečnil, a cože měl na hlavě?
Beranici!
