Kníže nebo zeman aneb už mám jasno

První kolo prezidentských voleb jsem strávila s chřipkou v posteli a tak se nezúčastnila. Mou favoritkou byla Táňa Fischerová, ale to je jedno. Rozpačitá z výsledku volby jsem týden tápala, zda jít  ke druhému kolu nebo zbaběle  přihlížet, jak se to vyvine, měla jsem to padesát na padesát a přítel na telefonu nikde. Děkuji panu prezidentu Klausovi, že mi otevřel oči. Včera nepřímo vyjádřil podporu panu Zemanovi. A tím si už dokonale uřízl větev v mém vědomí pod sebou, kterou měl u mne nalomenou od r. 1989. Můj osobní negativní názor vůči jeho osobě nemusí nikoho zajímat. Díky své amnestii nadzdvihl větší část národa. Mnozí, i hodnověrní, začali pochybovat o jeho záměrech i rozumu. Já s nimi. Je otázka, nakolik nepřímé vyjádření sympatií k Miloši Zemanovi právě tomuto kandidátu na prezidentský post posloužilo. Možná to byla jen falš, prezident přece veřejně neřekne, kdo je jeho prioritou. Zdá se, že přece jen inklinuje ke Karlovi Schwarzenbergrovi, ale vyjádřil to oklikou, nechť si občan vybere. I negativní reklama je reklama. Kníže pak nastoupil v poslanecké sněmovně, jako místopředseda vlády, vehementně proti amnestii. To mu nesporně přidává body u občanů. A tak tu stojí dva, jeden s motýlkem, ctící stát, rodinnou tradici i službu národu, proti zemitému Zemanovi, příznivci všeho lidského od jitrnic po becherovku. Oba jsou chytří, vzdělaní, schopní, ale já mám už jasno. Jana Mrázková