Tak se to letos semlelo, sraz ZDŠ po 44 letech, výroční sraz po maturitě na gymnáziu, takto po 40 letech, a navrch setkání skalních z fakulty (toho jsem se bohužel nezúčastnila).
Ty lidi ze základky jsem fakt čtyřiačtyřicet let neviděla. Ale byli zrovna tak prímoví, jak jsme se znali. Z kluka,který měl potíže s aritmetikou se stal rentiér chovající včely, šoumen Arnošt, cíl našich pubetálních zájmů, žije sám. Urvala jsem se z rodiště jen kvůli tomu, že po gymlu přišla studia na vysoké v Praze, sňatek v posledním semestru, porod a šup k manželovi do Komárna.
Posléze stěhování do Bratislavy a v roce 1989, v říjnu, jsme měli v Rakovníku sraz z gymlu po patnácti letech od maturity. Tehdy jsem jen při trapném individuálním představování hlesla, že jsem čtrnáct dní šťasně rozvedena. Na další gymplácký sraz jsem dorazila již ze Žlutic, na následující z Karlových Varů, to byly destinace, kam jsem se průběžně stěhovala. Jak bylo v té době zvykem, je zřetelné, že jsem mířila na západ a vtipkovala, že příště přijedu z Mnichova.
Na těch pvních srazech jsme si navzájem ukazovali fotky dětí, já vytáhla perlu, holky se ptaly - kde je to focené? - já ledabyle nakoukla: "Jo, to je Monte Carlo!" Mea culpa, v životě jsem tam nebyla, vzal je tam táta, průvodčí lůžkového vozu, ráno tam, večer domů.
Další gymplácky sraz se posunul od fotek dětí k fotkám psů. Ratolesti povyrostly, bylo s nimi více starostí než radostí, nebylo se s čím chlubit. Jen naši spolužáci, manželé, Venca a Líba prezentovali fotky dost malých ratolestí, jimž myli prdelky pod vesnickou pumpou. Upřímně jsme jim záviděli, Naši pubescenti si takovou pozornost ani nepřáli.
A letos jsme se tedy sešli znova, opakuji, čtyřicet let po maturitě, pan profesor Kohout, při pohledu na mne pravil: "Svátková, průmět pohybu po kružnici, třikrát za pět!" Všichni řvali, já taky, bohužel i s vědomím, že zemřu v nevědomí, protože tuto fyzikální zápletku, nebo co to vlastně je, mi nedovedl vysvětlit ani zeťák inženýr. Takže se ani tolik nestydím.
Jak jsem řekla, fotky již nebyly na pořadu dne, zjišťovali jsme kdo komu může být nezištně, kamarádsky,prospěšný. Celkem dobré portfolio: Venca zubař, Olda šéf chirurg, Alena optička, Elvíra u vězeňské služby, Jana v lékarně.... No, jen jsme tak nějak roztroušení po Čechách, nicméně jsme si vyměnili čísla telefonů a e-mailové adresy. Jen ty dvě holky, učitelky, už pro nás nebyly zajímavé....snad pro vnoučata.
