Hovořím s paní Mrázkovou?

Mobil se zavrtěl, pak zahrál nastavenou melodii, mrknu na displej, úplně neznámé číslo z pevné linky, a to v pátek večer. Co tohle má být? Zvednu to, slušně se představím jménem, a ono tam hraje nějaká nedefinovatelnovaná muzika! Toto opakuji dvakrát a než s telefonem hodlám definitivně praštit, ozve se:

Hovořím s paní Mrázkovou? Janou Mrázkovou?

Příjemný mužný hlas, šacuji jej tak na čtyřicátníka; usměji se (to nás učili, aby i náš telefonický projev byl příjemný) a své jméno potvrdím: "Co máte na srdci, mladý muži?"

"Jste naši klientkou, již jednou jsem od nás odebrala produkt ......, mám pro vás nabídku se 40% slevou.... proto bych vás dnes rád informoval o...."

Milý, příjemný, vstřícný, neochvějný, ovšem NEVZDÁVAJÍCÍ SE mladý muž. Stručně a rezolutně mu, slušně, vysvětlím, že o nabízené služby nemám zájem.

Nevzdává se, nasazuje zbraně vyššího kalibru: "Ovšem, samozřejmě, chápu, avšak naše společnost....v žádné lékárně..." Je dobře cvičený, neztrácí glanc, pořád je slušný a tlačí a tlačí.

Definitivně jsem se rozhodla rozhovor ukončit: "Milý mladý muži, vážím si vaší snahy, ale dnes spolu žádný kšeft neuděláme, přeji vám příjemný večer a sbohem!"

On si pak někde u mého jména v tabulce udělal mínus, já si řekla, že má opravdu tvrdou řeholi.

Stalo se mi totiž, že jsem po přestěhování do jiného města rychle hledala zaměstnání a přijala místo v call centru nejmenované společnosti. Byli jsme honorováni za, ne uzavřenou, ale realizovanou smlouvu s klientem na telefonu. Reakce volaných byly různé, za svého čtrnáctidenního působení v call centru (déle jsem to tam nevydržela) jsem se jen jednou setkala s vulgárním neurvalcem, který mne vyprovokoval k výrokům typu: "A co mi ještě chcete říci? Jak chcete, abych se teď cítila? Myslíte, že bychom si to mohli vyříkat jinde....ap." Byla jsem si vědoma, že všechny hovory se nahrávají, a tak v případě oprávněné stížnosti volaného na mou případnou agresi mám okamžitě padáka.

Odešla jsem dobrovolně, protože jsem se neztotožnila s tím, co říkám volaným.

Všichni máme v této době zkušenosti s různými telefonickými nabídkami třeba matrací, nádobí a já nevím čeho dalšího. V té souvislosti musím říci, a není to jednoduché, že mnozí recipienti jsou opravdu hulváti. Neuvědumují si, že na té lince sedí lidé, kteří si tímto vydělávají (nic moc, všímáte si, že jsou to často Slováci?), denně absolvují nespočet telefonických hovorů, propagují to, co nikdy neviděli, snaží se, dělají svoji práci a vulgární výrazy na jejich adresu jsou vlastně denním chlebem. Je to deprimující a ne každý to vydrží.

Brácha mi řekl: "Volala nějaká ženská, že mi nabízí levnější tarif na telefonu, tak jsem jí řekl: Ty krávo....!

Já jsem mu na to řekla: "Ty jsi vůl!"