Než toto dopíši, bude 48. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech minulostí. Tedy jeho oficiální část. Následovat bude jako obvykle ohromný raut pro celebrity zakončený velkolepým ohňostrojem. Avšak ležatá osmička v logu letošního ročníku dává tušit, že festival tu bude až do nekonečna. Dá-li Bůh a pan Bartoška.
Deset let jsem bydlela v Karlových Varech na Nábřeží Jana Palacha 14 coby kamenem dohodil od pupku (nikoliv Puppu) veškerého festivalového dění v hotelu Thermal. Klidně si to najděte na www.mapy.cz nebo v historii výpisů z katastru nemovitostí.
Normální Karlovaráci žijící v centru před vypuknutím festivalového šílenství prchají z města na chaty, případně do prázdninových rezortů v tuzemsku i zahraničí. Celoročně zvyklí na to, že v lázeňském centru nekoupí ani rohlík, ale mohou se bez problémů značkově odít či vybavit domácnost křišťálem a porcelánem, volí úprk z města. K strastiplnému běžnému životu lázeňského obyvatele, nikoliv šviháka, se v době festivalu přifaří každoroční masa lidu, která nikde nezačíná ani nekončí.
Od oběda do ranního kuropění se od našeho nábřeží, přes plac před Thermalem, po obou březích řeky Teplé až k Puppu valily davy batůžkářů, návštěvníků, celebrit, lázeňáků i kapsářů. Nepochybuji o tom, že se tak děje dodnes.
Musím vzpomenout můj „první“ festival v r. 1999, který jsem si v blahé nevědomosti nemohla nechat ujít. Před osmou hodinou večerní v den zahájení byl prostor před Thermalem plný lidí. Vzácné hosty přivážela koňská spřežení, osoby v oslňujících róbách a smokinzích vystoupily za aplaudování plebsu na červený koberec, koníčci měli pokračovat, ale ouha, dva z nich spadli a bezmocně se váleli po zemi, hrabali do vzduchu kopyty. Dostala jsem z toho hysterický záchvat a museli mne odvést domů. V klidu obývacího pokoje jsem na televizní obrazovce sledovala slavnostní zahájení. Pořadatelé se časem poučili a nasadili k převážení VIP reprezentativní audiny. Odhodlala jsem se pak jednoho roku v den zahájení festivalu před Thermal, stála jsem ÚPLNĚ u špagátu, Sharon Stone obcházela, zdravila lidi, smála se, byla krásná, ale ruku just podala paní vedle mne! Během festivalových dní pak v úděsném horku jezdily žlutě oděné dívky na žlutých kolečkových bruslích před Thermalem a nabízely lidem mobilní telefony, aby si mohli tito zavolat.
Chodili jsme samozřejmě na filmy, při troše šikovnosti se sem tam daly lístky sehnat. Svůj pětiminutový okamžik slávy jsem si však užívala každý den. Sice při pravidelných vycházkách s pejskem okolo půl sedmé ráno. Před Thermalem liduprázdno, vpravo pod schodištěm bylo tušit osoby ve spacácích a jen v krušovickém stanu po čtyřiadvacetihodinové šichtě klimbali číšníci. A já po červeném koberci nahoru po schodech k Thermalu, zpět a zase znova, kynula neexistujícím davům, pejsek věrně u nohy. V sobotu a neděli jsem si pak dopřála ten luxus, koupila si noviny, s pejskem dorazila do krušovického stanu, a když jsem číšníkům řekla, že jsem z Rakovníka, natočili mi pěkně řezané. Pejsek obvykle dostal nějakého buřta od večera, poseděli, popili, početli, ráno jak malované, co více chtít?
Jednou se stalo, že jsem se v sobotu s ruksakem vracela z nákupu v hypermarketu na předměstí a v autobuse za sebou slyším hlasitě pohrdlivý hlas: „Zase batůžkářka!!!!!“ Ve svých padesáti letech jsem se k tomu pánovi otočil: „Bitte?“ Jeho údiv stál zato.
Tak si tak teď v Plzni představuji, odkud dnes asi odpálí slavnostní ohňostroj. Ze střechy Thermalu, z Mlýnské kolonády nebo od Imperialu? Vždycky jsme se dívali z okna, bylo vidět na všechny strany. Když zhasla poslední hvězdička, bylo jasné, že festival je mrtev.
Ať žije 49. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary!
Jana Mrázková
